Pachygnatha clercki Sundevall, 1823 – pačelistnatka obojživelná

Čeleď: Tetragnathidae – čelistnatkovití

Status: běžný druh

Popis: Délka těla 5–7 mm (hlavohruď 2–3 mm). Hlavohruď je žlutohnědá až červenohnědá s tmavým středním proužkem a dvěma proužky po stranách. Chelicery samců jsou mohutné, mají výrazné zoubky a směřují do stran. Zadeček je bělavý na hřbetní straně s obvykle tmavým foliem (velká tmavá skvrna) se světlým proužkem uprostřed. Nohy jsou žlutohnědé. Je to naše největší pačelistnatka.

Možná záměna: Záměna je možná s dalšími dvěma našimi pačelistnatkami. Pačelistnaka mokřadní (P. degeeri) je výrazně menší a má tmavou hlavohruď bez kresby. Pačelistnaka Listerova (P. listeri) má hlavohruď tmavší s méně výraznou (avšak patrnou) kresbou, skvrnitým foliem s přerušovaným světlým proužkem a je menší.

Rozšíření: Holearktický druh, široce rozšířen v mírném pásu Evropy, Asie a Severní Ameriky.

V ČR hojný druh, zejména v nižších polohách. Mapa rozšíření zde.

Biologie: Tato pačelistnatka žije zejména mezi litorální vegetací v okolí rybníků, v rákosinách, na mokřadech, vlhkých loukách a vzácněji se s ní setkáme také na suších místech v kulturní krajině. Nestaví si sítě a obvykle se vyskytuje v detritu a mezi stařinou, kokon však často bývá zapředen v květenství rákosu, kde také někteří jedinci zimují. Při páření, které probíhá zejména v letních měsících, samec zaklesne své mohutné chelicery do chelicer samice a brání se tak napadení samicí (podobně jako všechny čelistnatky). S dospělci se setkáme po celý rok.

Literatura:

Buchar J. & Růžička V. (2002): Catalogue of spiders of Czech Republic. Peres, Praha.

Kůrka A., Řezáč M., Macek R. & Dolanský J. (2015): Pavouci České republiky. Academia Praha.

Najdete zde již více než 2900 druhů rostlin, hub a živočichů!