Opatovské zákopy - Přírodní rezervace

22. 1. 2012 vytvořil Michal Hroneš

PR Opatovské zákopy, která se nachází poblíž obce Opatov, uprostřed lesa V zákopech, představuje jeden z posledních fragmentů rašelinných luk na Třebíčsku. Ve středověku se zde těžilo zlato, později louky sloužily k hospodářským účelům a byly pravidelně koseny. Díky tomu se zde zachovala unikátní luční enkláva hostící větší množství ohrožených druhů.

PR Opatovské zákopy
Kraj: Vysočina, okres: Třebíč
Rozloha: 15,42 ha
Vyhlášeno: 1988

Rezervace je tvořena dvěma lučními enklávami uprostřed lesního komplexu. Z vegetačního hlediska lze většinu porostů zařadit buď k podhorským smilkovým trávníkům svazu Violion caninae, k vlhkým loukám svazu Calthion, nebo k rašelinným loukám svazu Caricion canescenti-nigrae, vzácně se zde vyskytují také fragmenty slatinišť s kalcitolerantními rašeliníky svazu Sphagno warnstorfii-Tomentypnion nitentis.


Z ohrožených druhů rostlin zde roste vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia), rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), všivec ladní (Pedicularis sylvatica), hadí mord nízký (Scorzonera humilis), zábělník bahenní (Comarum palustre) či starček potoční (Tephroseris crispa). Pozoruhodný je výskyt jarvy žilnaté (Cnidium dubium), která na Třebíčsko zasahuje kaňonem Jihlavy a nachází zde své výškové maximum na našem území. Velmi hojné jsou zde druhy jako smilka tuhá (Nardus stricta), trojzubec poléhavý (Danthonia decumbens), blatouch bahenní (Caltha palustris), vrba ušatá (Salix aurita), mochna nátržník (Potentilla erecta), suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium) či violka bahenní (Viola palustris).


Z bezobratlých je třeba zmínit vzácnou horskou vážku lesklici severskou (Somatochlora arctica) a také vodního brouka Crenitis punctatostriata. Pozorován zde byl také ustupujcí ohniváček celíkový (Lycaena virgaureae). Z obratlovců se zde vyskytuje ještěrka živorodá (Zootoca vivipara).


Lokalita je ohrožena především odvodňováním a sukcesí, tedy zarůstáním dřevinami a postupným směřováním směrem k vlhčím typům lesa. Dříve byly louky obhospodařovány jako jednosečné, biomasa byla používána jako seno či stelivo. Současný management zahrnuje především ruční kosení s odstraňováním biomasy a monitoring vodního stavu.