Metellina segmentata - meta podzimní

11. 10. 2008 vytvořil Ondřej Machač

Metellina segmentata (Clerck, 1757) – meta podzimní

Čeleď: Tetragnathidae – čelistnatkovití

Status: běžný druh

 

Popis: Středně velký pavouk, s nenápadným zbarvením. Délka těla u samic až 10 mm (hlavohruď 2,5–3,5 mm). Hlavohruď světlá s tmavší kresbou. Zadeček, zvláště u samic poměrně velký, oválný. Zbarvení zadečku je šedavé, středem kresby zadečku se táhne tmavší pruh, okolo něho je několik skvrnek. U samečků má často zadeček červený nádech. Na spodní straně zadečku je ve středu tmavý pruh, který lemují dva žluté proužky. Sternum je černé. První dva páry noh, jsou nápadně delší - patrné zejména u samců. Nohy jsou světlé s tmavými skvrnkami.

 

Možnost záměny: S velice podobnou metou Mengeho (M. mengei), rozeznat tyto druhy vedle sebe je velmi obtížné a je nutné porovnat pohlavní orgány. Tento druh však dospívá už v květnu, a tak dospělce můžeme potkat od května do srpna. Meta podzimní dospívá koncem srpna a můžeme ji vidět ještě v listopadu a někdy až do prosince. Další možná záměna je s metou jeskynní (M. merianae), ta je však o poznání větší a obývá tmavá místa.

 

Rozšíření: Palearktický druh, široce rozšířen v mírném pásu Evropy a Střední Asie.

 

V ČR hojná po celém území, od nížin do hor. Mapa rozšíření zde.

 

Biologie a ekologie: S tímto pavoukem se setkáme v podzimních měsících, téměř kdekoliv. Obývá různé biotopy jako např. okraje lesů,  břehy potoků, křoviny, louky, zahrady aj. Spolu s křižáky rodu Araneus a plachetnatkou keřovou patří mezi nejhojnější pavouky podzimu. S její kolovitou sítí, podobnou jako u křižáků, se setkáme takřka na každém keři či rostlině. Od sítě křižáka (do kterých donedávna patřila) ji poznáme podle řídkého středu sítě, kde místo lepivé spirály najdeme prázdná oka. Metu nejčastěji najdeme uprostřed sítě, kde čeká na kořist. Jak už bylo řečeno, meta podzimní dospívá na podzim. Dospělí samci většinou nepřijímají potravu a nestaví si sítě. U sítě samice, můžeme často pozorovat několik samců, kteří tahají nohou za signální lanko sítě a dávají tak samici signály, že nejsou kořist. Páření probíhá v poklidu a jen vzácně se samec stane kořistí. Z kokonu se na jaře, někdy ještě koncem podzimu líhnou mláďata, která dospívají následující podzim.

 

 

Literatura:


Buchar J. & Růžička V. (2002): Catalogue of spiders of Czech Republic. Peres, Praha.

 

Kůrka A., Řezáč M., Macek R. & Dolanský J. (2015): Pavouci České republiky. Academia Praha.