Mercurialis ovata - bažanka vejčitá

5. 3. 2020 vytvořil Michal Hroneš

Mercurialis ovata Sternb. & Hoppe – bažanka vejčitá
Syn.: Mercurialis perennis subsp. ovata (Sternb. & Hoppe) Čelak., Mercurialis perennis var. ovata (Sternb. & Hoppe) Müll. Arg., Mercurialis livida Port. ex Baumg.
Čeleď: Euphorbiaceae – pryšcovité
Status: VU, §K

Popis: Dvoudomé vytrvalé byliny s plazivým oddenkem a 20–40 cm vysokými, jednoduchými, přímými, na bázi lysými, v horní polovině chlupatými, v horní polovině souvisle olistěnými lodyhami se dvěma lištami po celé délce. Listy jsou krátce řapíkaté až přisedlé, s čepelí široce vejčitou, široce eliptickou, okrouhlou nebo obvejčitou, na vrcholu krátce zašpičatělou, na bázi obvykle tupou, na okraji vroubkovaně pilovitou a brvitou, na ploše lysou až roztroušeně přitiskle chlupatou. Palisty jsou drobné, kopinaté až trojúhelníkovité. Samčí květenství jsou klasovitá, protáhlá, složená z klubíček drobných, žlutozelených květů. Samičí květenství jsou výrazně kratší, chudokvětá, úžlabní. Plodem jsou hustě chlupaté tobolky. Semena jsou kulovitá a opatřená masíčkem (elaiosomem).

Možná záměna: Nejpodobnějším druhem je bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), od kterého se b. vejčitá liší ± pravidelně rozmístěnými lodyžními listy, které jsou široce vejčité, přisedlé nebo jen krátce řapíkaté. Od další bažanky rostoucí na našem území, b. roční (Mercurialis annua), se liší nevětvenými lodyhami a plazivým oddenkem.

Rozšíření: Druh se submediteránním rozšířením, který roste od Itálie a Švýcarska na západě po Turecko a Kavkaz na východě. Na sever zasahuje po jižní Německo, Rakousko, ČR a Maďarsko.

Na našem území se vzácně vyskytuje pouze v teplejších oblastech, na Moravě na Znojemsku, Moravskokrumlovsku a na Mikulovsku, v Čechách pak recentně pouze u Litoměřic a v Českém krasu.

Ekologie: Bažanka vejčitá roste ve světlých teplomilných doubravách a v jejich lemech na suchých, neutrálních až bazických půdách.

Geofyt až hemikryptofyt, který kvete v dubnu.

Ohrožení a ochrana:
Na našem území se jedná o přirozeně vzácný druh na severním okraji svého areálu rozšíření. Největší ohrožení představuje především úbytek přirozených stanovišť vlivem nevhodného lesního hospodaření a eutrofizace lesních porostů. Výskyt tohoto druhu má na našem území v současnosti mírně rostoucí tendenci, kdy přibývá nálezů nových lokalit výskytu. Druh je chráněn zákonem jako kriticky ohrožený a v Červeném seznamu je veden jako druh zranitelný (VU), v dřívějších verzích byl pak hodnocen jako silně ohrožený (C2).

 

 

Literatura:

Kubát K. (1992): Mercurialis L. – In: Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds), Květena České republiky 3, Academia, Praha, 346–350.