Mercurialis annua - bažanka roční

21. 9. 2018 vytvořil Václav Dvořák

Mercurialis annua L. – bažanka roční

Syn.: Mercurialis ciliata J. et C. Presl

Čeleď: Euphorbiaceae – pryšcovité

Status: nepůvodní druh

 

Popis: Světle zelená, mělce kořenující, dvoudomá bylina s přímými, tupě hranatými, na uzlinách ztlustlými, bohatě větvenými lodyhami, vysokými 10–60 cm. Listy kopinaté nebo podlouhlé, tupě zubaté. Samčí květenství prodloužená, klasovitá; samčí květy drobné, přisedlé, vonné; samičí květy jednotlivé nebo maximálně po třech v úžlabí listů. Tobolky bradavčité; semena světle hnědá, jamkatá.

 

Možná záměna: Od našich dvou dalších zástupců rodu, jako je bažanka vytrvalá (M. perennis) a b. vejčitá (M. ovata), se pozná snadno, protože je jednoletá a má větvené lodyhy.

 

Rozšíření: Původní hranice rozšíření tohoto druhu jsou obtížně stanovitelné, pravděpodobně pochází ze západní části Středomoří, odkud se rozšířila do zbytku Evropy. Roste též v severní Africe a na Blízkém východě. Jako nepůvodní druh je znám ze Severní a Jižní Ameriky či z Nového Zélandu a Austrálie.

 

V České republice je bažanka roční považována za zdomácnělý archeofyt, který se vyskytuje roztroušeně až místy hojně v termofytiku a v přilehlých oblastech mezofytika Čech a Moravy. S vyšší nadmořskou výškou počet lokalit klesá, spíše se v takových polohách vyskytuje přechodně.

 

Ekologie: Druh je vázaný na různá ruderální a synantropní stanoviště jako jsou pole, zahrady, vinice, rumiště, komposty, deponie zeminy, pustnoucí místa ve městech, okraje kolejí. Preferuje humózní a provzdušněné půdy. Semena jsou přenášena mravenci, např. mravencem zrnojedem (Messor structor).

 

Jednoletý terofyt s fenologickým optimem od května do listopadu.

 

Poznámka: V minulosti se bažanka roční pěstovala jako léčivka pro léčbu očních problémů, bradavic a vředů. Šťáva z rostlin má silné emetické účinky. Po projití varem jsou listy poživatelné jako špenát. Potenciálně se z rostliny dá získávat olej. Za syrova je rostlina jedovatá. V Belgii bylo prokázáno několik otrav skotu, který sežral tuto rostlinu. U člověka může pyl vyvolávat alergické reakce.

 

 

Literatura:

 

 

Deprez P,  Sustronck B.,  Mijten P,  Vande Vyvere B.,  Muylle E. (1996): Two cases of Mercurialis annua poisoning in cattle. – Vlaams Diergeneeskundig Tijdschrift, 65/2: 92–96. 

 

Kubát K. (1992): Mercurialis L. In: Hejný S., Slavík B., Kirschner J. & Křísa B. (eds), Květena České republiky 3, Academia, Praha, 346–350.

 

Pacini E. (1990): Mercurialis annua L. (Euphorbiaceae) seed interactions with the ant Messor structor (Latr.), Hymenoptera: Formicidae. – Acta Botanica Neederlandica, 39/3: 253–262.

 

Vallverdú A., García-Ortega P., Martínez J., Martínez A., Esteban M.I., de Molina M., Fernández-Távora L., Fernández J., Bartolomé B., Palacios R. (1997): Mercurialis annua: Characterization of Main Allergens and Cross-Reactivity with Other Species. – International Archives of Allergy and Immunology, 112: 356–364.