Leptidea juvernica - bělásek luční

29. 12. 2022 vytvořil Stanislav Rada

Leptidea juvernica (Williams, 1946) – bělásek luční 

Syn.: Leptidea reali Reissinger, 1989

Čeleď: Pieridae – běláskovití

Status: běžný druh

 

Popis: Drobný bělásek o rozpětí křídel 34–41 mm. Křídla jsou poměrně úzká s výrazně zakulacenou špičkou. Zbarvení křídel je bílé; na rubu zadních křídel je nevýrazná šedá kresba (poprášení); samci mají ve špici předních křídel tmavou skvrnu (patrnou zejména ze svrchní strany). Housenka bývá zelená s podélným krémovým pruhem na bocích. Kukla je štíhlá, hladká, s dlouhou špičkou v hlavové části; zbarvena bývá ve světlých odstínech zelené, žluté nebo hnědé barvy.

 

Možná záměna: Bělásci rodu Leptidea jsou velmi obtížně rozlišitelní, spolehlivé určení je možné jen na základě preparace genitálií, počtu chromozomů nebo DNA analýzy. Bělásek luční je z nich v ČR nejhojnější. Podstatně méně rozšířený je bělásek hrachorový (Leptidea sinapis), který se kromě genitálií liší biotopovou vazbou – obývá suchá výhřevná stanoviště jako jsou lesostepi, suché křovinaté stráně, lemy a světliny teplých listnatých lesů. Podobnou biotopovou vazbu má též třetí druh – bělásek východní (Leptidea morsei), který byl znám z nemnoha lokalit na Moravě a v současnosti je pro ČR vyhynulý (poslední nález v roce 1997).

Záměna s všudypřítomnými bělásky rodu Pieris je nepravděpodobná, jelikož tito mají jiný tvar křídel a jsou větší – bělásek řepový (Pieris rapae), řepkový (P. napi) a zelný (P. brassicae).

 

Rozšíření: Vzhledem ke složitému taxonomickému stavu v rodu Leptidea (viz níže) není areál zcela jasný, nicméně se má za to, že bělásek luční je rozšířen od střední Francie a severní části Itálie přes střední a východní Evropu dále na východ až po střední Sibiř. Žije též v jižní Skandinávii a v Irsku, ale v Británii patrně chybí.

 

Bělásek luční je rozšířený na většině území ČR od nížin až do hor, zejména v nivách řek. Dříve býval běžnější, během 2. poloviny 20. století se jeho početnost snížila a vymizel z některých intenzivně obhospodařovaných oblastí. Není zdaleka tak hojný a početný jako bělásci rodu Pieris, ale obecně je relativně běžný, místy až hojný.

 

Biologie a ekologie: Bělásek luční obývá vlhké až mezofilní biotopy jako jsou mokřadní a nivní louky, břehy řek, mezofilní květnaté louky, světlé lesy, paseky apod. Vývoj je v podmínkách ČR obvykle dvougenerační – dospělci létají od konce března do června a poté od července do srpna. V teplejších oblastech ČR se objevuje částečná 3. generace (září–říjen), naopak v horách létá pouze jedna generace dospělců od května do července. Při odpočinku nebo sání nektaru mají zpravidla zavřená křídla. Samci patrolují a při tom vyhledávají samice. Stejně jako u ostatních bělásků rodu Leptidea je i u běláska lučního vyvinuto složité předkopulační chování. Samice se páří jen jedenkrát za život. Vajíčka klade jednotlivě na živné rostliny. Hlavní živnou rostlinou housenek je hrachor luční (Lathyrus pratensis). Méně často jsou využívány čičorka pestrá (Securigera varia), štírovníky (Lotus spp.) a vikve (Vicia spp.). Housenky jsou aktivní ve dne; kuklí se na živné rostlině. Přezimujícím stádiem je kukla.

 

Taxonomická poznámka: Rod Leptidea je taxonomicky složitý, sestává z několika velmi podobných druhů. Z původně širokého druhu Leptidea reali (bělásek Realův) byl teprve v polovině 90. let vyčleněn sesterský druh L. sinapis (bělásek hrachorový). Po roce 2010 bylo na základě analýzy počtu chromozomů a DNA markerů zjištěno, že v rámci původního druhu L. reali se v Evropě vyskytuje ještě třetí kryptický druh L. juvernica (bělásek luční). Druh L. reali sensu stricto se vyskytuje zřejmě jen ve Španělsku, jižní Francii a jižní Itálii, zatímco L. juvernica ve zbytku původně udávaného areálu (viz výše). Areál druhu L. sinapis se s oběma dalšími druhy překrývá. V ČR se tedy vyskytují namísto dříve udávaného L. reali druhy L. juvernica a L. sinapis. Kromě toho byl z ČR udáván ještě druh L. morsei (rozlišitelný i morfologicky), který je ale u nás již vyhynulý (vyhynul též v Rakousku, Polsku a Maďarsku, přežívá ale na Slovensku a v jihovýchodní Evropě). Dalším jihoevropským druhem je bělásek L. duponcheli.

 

 

 

Literatura:

 

Beneš J., Konvička M., Dvořák J., Fric Z., Havelda Z., Pavlíčko A., Vrabec V., Weidenhoffer Z. (2002): Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I, II. SOM, Praha.

 

Dincă V., Lukhtanov V., Talavera G., Vila R. (2011): Unexpected layers of cryptic diversity in wood white Leptidea butterflies. Nature Communications 2: 324.