Laserpitium prutenicum L. – hladýš pruský

Syn.: Silphiodaucus prutenicus (L.) Spalik, Wojew., Banasiak, Piwczyński & Reduron; Daucus prutenicus (L.) E. H. L. Krause; Lacellia prutenica (L.) Bubani

Čeleď: Apiaceae – miříkovité

Status: VU, §S

Popis: Monokarpická bylina s tenkým oddenkem bez čupřiny. Lodyha je přímá, rýhovaná, alespoň na bázi štětinatě chlupatá, v uzlinách hustě chlupatá, do 100 cm vysoká. Listy složené, v obrysu trojúhelníkovité, 2–3krát peřenosečné, přízemní dlouhé až 30 cm; lístky posledního řádu na okraji celokrajné nebo jemně pilovité, podlouhlé až kopinaté, s tuhou špičkou. Okolíky nápadné, ploché; listeny obalu početné, široké, bělavě suchomázdřité, brvité, opadavé; listeny obalíčku početné, blanitě lemované. Korunní lístky obsrdčité, bílé. Dvounažky žlutohnědé, bělavě křídlaté, mezi křídly štětinatě chlupaté.

Možná záměna: V rámci rodu hladýš dobře poznatelný druh. Velmi vzácný, horský hladýš andělikový (Laserpitium archangelica) má výrazně nafouklé listové pochvy a kopinaté, ostře pilovité listové úkrojky posledního řádu. Podobný se může zdát olešník kmínolistý (Selinum carvifolia), který osidluje obdobné biotopy. Tomu však chybí listeny obalu a rostliny jsou celé lysé. Koromáči olešníkovitému (Silaum silaus) rovněž chybí listeny obalu nebo jsou nepočetné, čárkovité, lístky má tento druh zakončené načervenalou špičkou.

Rozšíření: Evropský druh rostoucí od Pyrenejského poloostrova po Ural. Nominátní poddruh se vyskytuje od jv. Evropy po Ural, přičemž na sever zasahuje do Německa, Polska a pobaltských zemí. Ve Finsku je již veden jako nepůvodní taxon. V severních oblastech Pyrenejského poloostrova a v jz. Francii je rozeznáván L. prutenicum subsp. dufourianum.

V Česku se vyskytuje nerovnoměrně, především v nižších a středních polohách pahorkatin, v některých oblastech je velmi vzácný nebo zcela chybí, zejména v západních Čechách a ve velké části Českomoravské vrchoviny, stejně tak na horách. Lokality obvykle nepřesahují 800 m n. m.

Ekologie: Druh jednak rostoucí na střídavě vlhkých mezických i slatinných loukách, jednak v otevřených subxerofilních doubravách až dubohabřinách, ojediněle v borech. Preferuje vlhké, v létě vysýchavé půdy, substráty spíše chudé na živiny. Je součástí vegetace bezkolencových luk sv. Molinion caerulae, či teplomilných doubrav sv. Quercion pubescenti-petraeae.

Dvouletka až vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení od července do září.

Ochrana a ohrožení: Hladýš pruský je zvláště chráněným druhem vedeným mezi silně ohroženými taxony. V Červeném seznamu patří mezi druhy zranitelné (VU). Je ohrožen především přímou destrukcí stanovišť, jejich odvodňováním a přeměnou na zemědělskou půdu nebo přeměnou na stavební parcely, dále nevhodným lesnickým hospodařením. Druh ustupuje i v současnosti v důsledku nedostatečného managementu mokřadních lokalit v podobě kosení nejenom u nás, ale též v sousedním Sasku.

Literatura:

Grulich V. (1997): Laserpitium L. In: Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds), Květena České republiky 5, Academia, Praha, 376–381.

Kaplan Z., Danihelka J., Šumberová K., Prančl J., Velebil J., Dřevojan P., Ducháček M., Businský R., Řepka R., Maděra P., Galušková H., Wild J. & Brůna J. (2023) Distributions of vascular plants in the Czech Republic. Part 12. – Preslia 95: 1–118.

Reichel K., Richter F., Eichel L. et al. (2016): Genetic diversity in the locally declining Laserpitium prutenicum L. and the more common Selinum carvifolia (L.) L.: a „silent goodbye“? – Conservation Genetics, 17: 847–860. https://doi.org/10.1007/s10592-016-0827-4

Najdete zde již více než 2900 druhů rostlin, hub a živočichů!