Laserpitium archangelica Wulf. in Jacq. – hladýš andělikový

Čeleď: Apiaceae – miříkovité

Status: EN, §K

Popis: Statná bylina s čupřinatým oddenkem, s přímou, rýhovanou, štětinatě pýřitou (pod nody až vlnitou), v horní části větvenou lodyhou, vysoká 80–150 cm. Listy velké, v obrysu trojúhelníkovité, 3× zpeřené, na spodní straně pýřité. Spodní listy jsou řapíkaté, horní listy přisedají na nafouklých suchomázdřitých pochvách. Listové úkrojky posledního řádu 2× ostře pilovité. Okolíky velké, listeny obalu početné, opadavé; stopky okolíčků v počtu 15–40, listeny obalíčku početné. Korunní lístky bílé, vz. narůžovělé. Plodem jsou eliptické, lysé dvounažky; merikarpia mají na okraji jemná, tenká křídla.

Možná záměna: V České republice se vyskytují tři zástupci rodu hladýš. Nejběžnějším zástupcem je hladýš širolistý (Laserpitium latifolium), který má jako jediný oblou lodyhu. Zároveň je druhem suchých, převážně xerotermních stanovišť nižších a středních poloh. Vzácnější hladýš pruský (Laserpitium pruthenicum) nemá čupřinatý oddenek, listové pochvy nejsou nafouklé, dvounažky jsou štětinaté chlupaté, listový úkrojek posledního řádu je celokrajný a zároveň jako předešlý druh téměř nevstupuje do vyšších poloh.

Na první pohled může připomínat jiné robustní zástupce z čeledi mířikovité jako mázdřinec rakouský (Pleurospermum austriacum) nebo anděliku lékařskou (Angelica officinalis).

Rozšíření: Druh s areálem vymezeným převážně horami střední a JV Evropy. Českou republikou prochází západní hranice areálu, dále na východ roste v jižním Polsku, na Slovensku, v Rumunsku, Bulharsku a pohořích západní části Balkánského poloostrova.

V České republice se přirozeně vyskytuje pouze v oblasti Hrubého Jeseníku, kde je vázán téměř výhradně na subalpínské polohy Velké a Malé Kotliny. V minulosti byl znám ještě z okolí Jeleního hřbetu. Ve 20. století byl dokladován např. z Hostýnských vrchů, v 60. letech byla F. Procházkou objevena vitalní populace na Svitavsku v okolí obce Ostrý kámen. Tyto lokality jsou považovány za druhotné.

Ekologie: Druh vázaný na stanoviště v karech, zejména v místech, která neleží v lavinových drahách. Jedná se o  vlhká travnatá až křovinatá místa, na fylitovém horninovém podkladu, který je bohatý na živiny. Vegetačně je součastí subalpínských úpolínových niv sv. Trollio altissimi-Geranietum sylvatici, ve spodní části karu např. ve vegetaci subalpínských srhových niv sv. Laserpitio archangelicae-Dactylidetum glomeratae, což je na našem území jeden z druhově nejbohatších vegetačních svazů vysokohorské vegetace vůbec.

Vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení v letních měsících.

Ochrana a ohrožení: Hladýš andělikový je jednou z nejvzácnějších rostlin na našem území. Patří mezi zvláště chráněné druhy řazené ve vyhlášce mezi kriticky ohrožené. V Červeném a černém seznamu cévnatých rostlin patří mezi ohrožené druhy (EN). Výskyt v oblasti Hrubého Jeseníku podléhá přísné územní ochraně v rámci NPR Praděd. V současnosti jediný problém pro tuto rostlinu představuje vysoká zvěř, která hladýš spásá. Rostliny proto zřídkakdy plodí.

Literatura:

Grulich V. (1997): Laserpitium L. In: Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds), Květena České republiky 5, Academia, Praha, 376–381.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!