Laserpitium archangelica Wulf. in Jacq. - hladýš andělikový

Čeleď: Apiaceae - miříkovité

Status: C1, §1

Popis: Statná bylina s čupřinatým oddenkem, s přímou, rýhovanou, štětinatě pýřitou (pod nody až vlnitou), v horní části větvenou lodyhou, vysoká 80-150 cm. Listy velké, v obrysu trojúhelníkovité, 3x zpeřené, na spodní straně pýřité. Spodní listy jsou řapíkaté, horní listy přisedají na nafouklých suchomázdřitých pochvách. Listové úkrojky posledního řádu 2x ostře pilovité. Okolíky velké, listeny obalu početné, opadavé; stopky okolíčků v počtu 15-40, listeny obalíčku početné. Korunní lístky bílé, vz. narůžovělé. Plodem jsou eliptické, lysé dvounažky; merikarpia mají na okraji jemná, tenká křídla.

Možná záměna: V České republice se vyskytují tři zástupci rodu hladýš. Nejběžnějším zástupcem je hladýš širolistý (Laserpitium latifolium), který má jako jediný oblou lodyhu. Zároveň je druhem suchých, převážně xerotermních stanovišť nižších a středních poloh. Vzácnější hladýš pruský (Laserpitium pruthenicum) nemá čupřinatý oddenek, listové pochvy nejsou nafouklé, dvounažky jsou štětinaté chlupaté, listový úkrojek posledního řádu je celokrajný a zároveň jako předešlý druh téměř nevstupuje do vyšších poloh.

Na první pohled může připomínat jiné robustní zástupce z čeledi mířikovité jako mázdřinec rakouský (Pleurospermum austriacum) nebo anděliku lékařskou (Angelica officinalis).

Rozšíření: Druh s areálem vymezeným převážně horami střední a JV Evropy. Českou republikou prochází západní hranice areálu, dále na východ roste v J Polsku, na Slovensku, v Rumunsku, Bulharsku a pohořích západní části Balkánského poloostrova.

V České republice se přirozeně vyskytuje pouze v oblasti Hrubého Jeseníku, kde je vázán téměř výhradně na subalpínské polohy Velké a Malé Kotliny. V minulosti byl znám ještě z okolí Jeleního hřbetu. Ve 20. století byl dokladován např. z Hostýnských vrchů, v 60. letech byla F. Procházkou objevena vitalní populace na Svitavsku v okolí obce Ostrý kámen. Tyto lokality jsou považovány za druhotné.

Ekologie: Druh vázaný na stanoviště v karech, zejména v místech, která neleží v lavinových drahách. Jedná se o  vlhká travnatá až křovinatá místa, na fylitovém horninovém podkladu, který je bohatý na živiny. Vegetačně je součastí subalpínských úpolínových niv sv. Trollio altissimi-Geranietum sylvatici, ve spodní části karu např. ve vegetaci subalpínských srhových niv sv. Laserpitio archangelicae-Dactylidetum glomeratae, což je na našem území jeden z druhově nejbohatších vegetačních svazů vysokohorské vegetace vůbec.

Vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení v letních měsících.

Ochrana a ohrožení: Hladýš andělikový je jednou z nejvzácnějších rostlin na našem území. Patří mezi zvláště chráněné druhy řazené ve vyhlášce mezi kriticky ohrožené. Stejný status ohrožení má i v Červeném a černém seznamu cévnatých rostlin. Výskyt v oblasti Hrubého Jeseníku podléhá přísné územní ochraně v rámci NPR Praděd. V současnosti jediný problém pro tuto rostlinu představuje vysoká zvěř, která hladýš spásá. Rostliny proto zřídkakdy plodí.

Literatura:

Grulich V. (1997): Laserpitium L. – hladýš. – In: Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds), Květena České republiky 5, p. 376–381, Academia, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!