Selinum carvifolia - olešník kmínolistý

5. 11. 2024 vytvořil Václav Dvořák

Selinum carvifolia (L.) L. – olešník kmínolistý

Syn.: Angelica carvifolia (L.) Vill.; Athamanta carvifolia (L.) Weber; Cnidium carvifolia (L.) M. Bieb.; Mylinum carvifolia (L.) Gaudin; Seseli carvifolia L., nom. cons.

Čeleď: Apiaceae – miříkovité

Status: běžný druh

 

Popis: Bylina se slabě čupřinatým oddenkem. Lodyha přímá, lysá, v horní části větvená, vynikle rýhovaná, ostře, místy až křídlatě hranatá, do 100 cm vysoká. Listy přízemní a dolní lodyžní 3–4krát zpeřené, s řapíkem pochvovitě rozšířeným; lístky zakončené bělavou osinkatou špičkou. Okolíky husté; stopky okolíků a okolíčků hranaté a drsné; obal chybí, obalíčky četné, čárkovité, na okraji bíle lemované, brvité; korunní lístky obsrdčité, bílé až narůžovělé. Merikarpia  s pěti křídlatými žebry.

 

Možná záměna: Často zaměňován za vzácnější druhy miříkovitých rostoucích na podobných stanovištích. Koromáč olešníkový (Silaum silaus) má žebernatá, ale nekřídlatá merikarpia, korunní lístky žlutozeleně zbarvené a lístky zakončené načervenalou špičkou. Smldník bahenní (Peucedanum palustre) má v době květu přítomny obaly, zároveň má duté a mléčící lodyhy. Hladýš pruský (Laserpitium prutenicum) má rovněž přítomny obaly, nemléčí a merikarpia mají pouze čtyři křídlatá žebra.

 

Rozšíření: Evropský druh, který se souvisle vyskytuje od Pyrenejského polostrova po pohoří Ural. Na sever zasahuje do jižní části Skandinávie a Pobaltí, na jihu roste po severní Itálii a v severní části Balkánského poloostrova. Jako nepůvodní druh je znám z východní části USA.

 

V Česku se vyskytuje roztroušeně po celém území až po submontánní stupeň, na horách je vzácným druhem, v Krkonoších chybí zcela, vzácněji roste například na jihozápadní Moravě. Lokality nepřekračují 900 m n. m.

 

Ekologie: Olešník osidluje vlhká, otevřená, osluněná stanoviště, především vlhké, místy až zbahnělé louky, sušším stanovištím se spíše vyhýbá, méně často provází křoviny. Roste na lehčích i těžších jílovitých substrátech, obvykle na půdách kyselejších. Je součástí vegetace střídavě vlhkých bezkolencových luk sv. Molinion caeruleae.

 

Vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení od července do září.

 

 

Literatura:

 

Křísa B. (1997): Selinum L. In: Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds), Květena České republiky 5, Academia, Praha, 366–367.