Lacinius dentiger (C. L. Koch, 1848) – sekáč drobný
Čeleď: Phangiidae – sekáčovití
Status: běžný druh
Popis: Délka těla 4,5–8 mm. Tělo zploštělé, v přední části hlavohrudi s třemi zoubky. Oční hrbolek je poměrně vysoký, širší než delší se čtyřmi drobnými zoubky. Zbarvení těla je tmavě šedé, hnědé až šedohnědé s tmavou, někdy až nazelenalou sedlovitou skvrnou (někdy se světlou až nafialovělou linkou), která se ve středu zužuje a poté opět rozšiřuje. Samci jsou menší a mají téměř čtvercové tělo. Okraje zadečkových článků a hlavohrudi jsou s výraznými světlými ostrými zoubky. Nohy jsou poměrně krátké, ozubené, tmavě skvrnité.
Možná záměna: Dobře rozeznatelný druh, který se od našich zbylých druhů rodu Lacinius, sekáče sedlovitého (L. ephippiatus) a sekáče ježatého (L. horridus) liší zbarvením a otrněním tělních článků, které jsou pokryty řadou stejně dlouhých ostrých zoubků.
Rozšíření: Evropský druh – střední a jihovýchodní Evropa.
V ČR nehojný druh, avšak roztroušeně po celém území, zejména v nižších a středních polohách. Mapa rozšíření zde.
Biologie a ekologie: Tento sekáč žije zejména ve světlých listnatých a smíšených lesích, ale také v břehových porostech okolo řek a potoků, občas také v parcích a zahradách. Žije na zemi pod kusy dřeva a kameny, ale často vylézá také na kmeny stromů, kde je díky svému zbarvení dokonale maskován. S dospělci se setkáme od konce června do října.
Literatura:
Šilhavý V. (1954):Sekáči – Opilionidea. Fauna ČSR, sv. 7, 272 pp.
Šilhavý V. (1971): Řád sekáči – Opilionidea. In: Daniel M. & Černý V. (eds), Klíč zvířeny ČSSR IV. ČSAV, Praha, pp. 33–50.
Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!