Jurinea cyanoides (L.) Rchb. – sinokvět chrpovitý

Syn.: Acarna cyanoides (L.) Wibel; Carduus cyanoides L.; Cirsium cyanoides (L.) Hill; C. tomentosum Moench; Cnicus cyanoides (L.) Roth; Jurinea centauroides Klokov; J. monoclona Asch.; J. pollichii Koch ex Nyman; J. tomentosa Cass.; Serratula alata Poir.; S. cyanoides (L.) DC.; S. pollichii DC.; Tulakenia cyanoides (L.) Raf.

Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité

Status: CR, §K, ČK, NATURA 2000

Popis: Bylina s dlouhým vřetenovitým kořenem a jednoduchou, chudě větvenou lodyhou vysokou do 50 cm. Lodyhy přímé, podélně rýhované, řídce pavučinatě vlnaté. Přízemní listy dlouze řapíkaté, s čepelí peřenosečnou, s 5–6 páry úzkých, podvinutých, žláznatých, na líci řídce pavučinatých úkrojků. Horní listy celistvé nebo s 1–2 páry úkrojků. Úbory kulovité, jednotlivé na koncích lodyh nebo větví; zákrovní listeny přitisklé k zákrovu nebo vnější někdy odstávající, vnitřní často červenofialové. Květy s korunou červenofialovou. Nažky čtyřboké, jehlancovité, lysé, hladké až jemně hrbolkaté s žlutavě bílým chmýrem, výrazně delším než tělo nažky.

Možná záměna: Na našem území se vyskytuje ještě sinokvět měkký (Jurinea mollis), který je robustnější, jeho zákrovní listeny jsou špičkou vně vyhnuté, nažky má bradavčité, na vrcholu s osinkatě zubatým lemem. Obsazuje jiné biotopy, a proto se v přírodě oba druhy nepotkávají.

Rozšíření: Druh s výraznou kontinentální tendencí s celistvým areálem rozpínajícím se od Běloruska a Ukrajiny dále na východ až po pohoří Altaj. Izolovaně se jako sarmatský prvek vyskytuje rovněž ve střední Evropě, a to v Německu a v Česku.

V České republice byl historicky znám pouze z nížinných oblastí Čech, kde byl nalezen přibližně na 25 lokalitách v Polabí v prostoru mezi Poděbrady a Litoměřicemi. Od konce 19. století byl zaznamenáván kontinuální úbytek jedinců ve všech českých populacích, z nichž se do roku 2026 zachovala jediná původní u obce Tišice a neperspektivní záložní populace u obce Tuhaň.

Ekologie: Sinokvět chrpovitý roste primárně na suchých výslunných až mírně zastíněných písčinách pleistocenního stáří, dále ve světlinách borovicových lesů a na jejich okrajích nebo na obdobných stanovištích sekundární povahy vzniknuvších při okrajích cest, pískoven a železničních náspů. Preferuje jemné, původně váté písčiny v různé míře obohacené vápníkem. Za vhodných podmínek se rozmnožuje pomocí nažek v kombinaci s vegetativními postranními odnožemi z kořenů. Vegetačně je druh vázán na otevřené trávníky vátých písků sv. Corynephorion canescentis, z východní Evropy je udávána také vazba na vápnité stráně a černozemě.

Vitalitu rostlin snižují savé ploštice, například vroubenka smrdutá (Coreus marginatus) nebo vroubenka tečkovaná (Rhopalus parumpunctatus). Na dozrávajících nažkách se poté živí larvy zavíječů rodu Dioryctria. Monofágem požírajícím výhradně listy sinokvětu byl dnes na našem území vyhynulý nosatec (Pseudorchestes purkynei).

Vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení od července do srpna.

Ochrana a ohrožení: Sinokvět chrpovitý patří k nejohroženějším rostlinám střední Evropy, je chráněn evropskou i národní legislativou, v druhém případě jako zvláště chráněný druh v kategorii kriticky ohrožený. Jako kriticky ohrožený (CR) je veden také v Červeném seznamu. Na negativním trendu se podepsala řada faktorů – ztráta biotopů vinou přímé destrukce (těžba písku, vytrhávání rostlin, zábor půdy jako stavební parcely), zarůstání a zazemňování písčin z důvodů absence pastvy a požárů, eutrofizace nadměrně obohacující písčiny o dusíkaté živiny, stejně tak jako izolovanost lokalit mezi sebou.

Velikost poslední české populace u obce Tišice se dostala v průběhu 21. století pod kritické minimum životaschopnosti a musí být sycena rostlinami z ex situ kultivace. Ještě v polovině 90. let minulého století čítala populace zhruba 500 jedinců.

Nepříznivou situaci druhu na našem území se pokusí zvrátit projekt LIFE for Jurinea zaměřený na kultivaci druhu ex situ a management stávajících i náhradních lokalit po německém vzoru, kde péče o tento deštníkový druh cíleně probíhá desítky let.

Poznámka: Latinský název Jurinea je dedikován švýcarskému botanikovi André Jurineovi (1780–1804), na jehož počest tento rod v roce 1821 pojmenoval francouzský botanik Alexandre Henri Gabriel de Cassini.

Literatura:

Cvrčková H. et al. (2014): Protocol for efficient micropropagation of spring gentian and sand jurinea. – Journal of Forest Science, 2014/1: 1–5.

Janšta P. et al. (2015): Insect community on Jurinea cyanoides (Asteraceae), a plant species protected under NATURA 2000. – Biologia, 70(2): 252–261.

Kaplan Z., Danihelka J., Dřevojan P., Řepka R., Koutecký P., Grulich V. & Wild J. (2021) Distributions of vascular plants in the Czech Republic. Part 10. – Preslia 93: 255–304.

Klaudisová A., Kříž M. & Šlechtová A. (2011): Sinokvět chrpovitý. Jurinea cyanoides. Péče o druh a jeho lokality. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 44 s.

Kubát K. (2004): Jurinea Cass. In: Slavík B., Štěpánková J. & Štěpánek J. (eds), Květena České republiky 7, Academia, Praha, 373–377.

Špryňar P. & Strejček J. (2012): Potravní vazby herbivorního hmyzu – nástroj pro hodnocení biotopů a krajiny. – Živa, 2012/4: 200–202.

Tischew S., Kommraus F., Fischer L. K. & Kowarik I. (2017): Drastic site-preparation is key for the successful reintroduction of the endangered grassland species Jurinea cyanoides. – Biological Conservation, 214: 88–100.

Najdete zde již více než 3000 druhů rostlin, hub a živočichů!