Ischnura elegans  (Vander Linden, 1820) – šidélko větší 

Čeleď: Coenagrionidae - šidélkovití 

Status: běžný druh

Popis: Jedná se o šidélko s délkou těla kolem 35 mm. Na rozdíl od ostatních modrých šidélek u něj převažuje ve zbarvení černá barva. Samci mají modré jen antehumerální pruhy, boky hrudi a hlavně 8. zadečkový článek, který je důležitým určovacím znakem. Zbarvení samic je složitější. Můžeme nalézt androchromní samice (zbarvením podobné samcům) a gynochromní samice odlišující se zejména v barvě hrudi, která může být oranžová, fialová, hnědá či zelená. Zadní okraj pronota (svrchního štítku prvního hrudního článku) u obou pohlaví tohoto druhu vybíhá ve výrazný lalok. Plamky jsou dvoubarevné.

Možná záměna: Nejpodobnější druhem je šidélko malé (Ischnura pumilio). Samce lze odlišit podle zbarvení 8. a 9. zadečkového článku. Šidélko větší má modrý jen 8. zadečkový článek, zatímco šidélko malé má modré zbarvení jen na spodní části 8. a na celém 9. zadečkovém článku. Samice lze jednoznačně rozlišit především podle tvaru pronota (viz popis druhu).

Rozšíření: Šidélko větší je hojné v téměř celé Evropě a ve velké části Asie.

V ČR patří mezi běžné druhy na celém území.

Biologie a ekologie: Šidélko větší můžeme nalézt jak u stojatých, tak i pomalu tekoucích vod. Často se s ním setkáme i u intenzivně obhospodařovaných rybníků. Dospělce můžeme vidět v širokém časovém období, a to od konce dubna až do září. Poletují v příbřežní vegetaci, na kterou hojně usedají. Samice klade vajíčka do rostlinného materiálu plovoucího ve vodě bez asistence samce.

Literatura:

Dijkstra KDB & Lewington R (2006): Field Guide to the Dragonflies of Britain and Europe. British Wildlife Publishing Ltd. 320 pp.

Dolný A., Bárta D., Waldhauser M., Holuša O., Hanel L. & kol. (2007): Vážky České republiky: Ekologie, ochrana a rozšíření. ČSOP Vlašim. 678 pp. 

Waldhauser M & Černý M (2014): Vážky ČR: Příručka pro určování našich druhů a jejich larev. ČSOP Vlašim. 184 pp.

Najdete zde již více než 2900 druhů rostlin, hub a živočichů!