Echium maculatum L. – hadinec červený
Syn.: Echium rubrum Jacq., Echium russicum J. F. Gmel., Pontechium maculatum (L.) Böhle & Hilger
Čeleď: Boraginaceae – brutnákovité
Status: C1, §1, ČK

Popis: Dvouleté, drsně štětinatě chlupaté byliny s 30-60 cm vysokou, přímou, nevětvenou lodyhou a přízemní růžicí listů. Přízemní listy jsou úzce eliptické až kopinaté, na bázi klínovitě zúžené, řapíkaté. Lodyžní listy jsou drobnější, kopinaté až čárkovitě kopinaté, přisedlé, oboustranně měkce přitiskle chlupaté. Květenství je úzce hroznovité, složené z krátkých dvojvijanů vyrůstajících v úžlabí kopinatých listenů. Kalich je pěticípý, hluboce dělený v čárkovité, štětinovitě chlupaté úkrojky. Koruna je nálevkovitá, 2× delší než kalich, na bázi srostlá v prohnutou korunní trubku, na konci rozšířená v pět nestejně dlouhých korunních cípů, červená, červenofialová, vzácně také bílá. Tyčinek je pět, všechny jsou přibližně stejně dlouhé a vyčnívají ven z koruny. Plodem jsou drobné bradavičnaté tvrdky.

Možná záměna: Od běžného hadince obecného (Echium vulgare) a vzácně zavlékaného hadince jitrocelovitého (Echium plantagineum) se hadinec červený liší červenou barvou květů, pěti tyčinkami vyčnívajícími z květu a jen nepatrně dělenou bliznou. Od hadince obecného se dále liší chlupy nevyrůstajícími na bradavkovitých výstupcích a od hadince jitrocelovitého na bázi neobjímavými lodyžními listy.

Rozšíření: Druh s ponticko-panonským areálem rozšíření a centrem areálu ve východní Evropě. Roste v Íránu, v podhůří Kavkazu, v jižní a střední části evropského Ruska, na Krymu, na Ukrajině, v jižním Polsku, na severu Panonské nížiny v Maďarsku a na Slovensku, na jihu a jihovýchodě v Rumunsku, Bulharsku, Srbsku, Chorvatsku a Makedonii, na západě ve východním Rakousku a na jižní Moravě.

V ČR roste pouze na jižní Moravě. Vyskytuje se zde na západní hranici svého areálu. Nejvíce lokalit je soustředěno na Hustopečsku, Čejčsku a v jihozápadní části Bílých Karpat v okolí obcí Blatnička, Dolní Němčí a Velká nad Veličkou. Izolovanější výskyty se nacházeli v okolí Znojma, Mikulova, Brna a Rousínova, ve většině těchto území však již druh vyhynul. Historické rozšíření čítalo více než 30 lokalit, v současné době u nás roste zhruba na 15 lokalitách.

Ekologie: Suchomilný a světlomilný druh suchých trávníků a křovinatých strání, který roste na bazických, sprašových až hlinitých půdách. Vzácněji se vyskytuje také v lesních světlinách a teplomilných lesních lemech. Jeho cenologické optimum se nachází v úzkolistých suchých trávnících svazu Festucion valesiacae. Je konkurenčně poměrně málo zdatný a proto často vyhledává nezapojená místa na svazích. Nesnáší eutrofizaci a následné zarůstání dřevinami.

Hemikryptofyt, který kvete v červnu a červenci.

Ohrožení a ochrana: Hadinec červený je ohrožen především přímou destrukcí lokalit a jejich eutrofizací a následnou sukcesí. Vzhledem k tomu, že se jedná o vzhledově atraktivní rostlinu, je ohrožen také sběrem. V poslední verzi Červeného seznamu cévnatých rostlin ČR je veden jako kriticky ohrožený druh, ve stejné kategorii je chráněn také zákonem a zařazen je i do Červené knihy vyšších rostlin ČR a SR. Všechny lokality jeho výskytu u nás jsou chráněny také územně, např. NPR Hádecká planinka, NPR Větrníky, NPP Na Adamcích a PR Louky pod Kunstátem.

Taxonomická poznámka: Hadinec červený pravděpodobně představuje původní vývojovou větev v rámci celého rodu a v provedených molekulárních studiích zaujímá bazální pozice. Na poměrně značnou izolovanost tohoto druhu poukazuje i morfologie – hadinec červený má pouze velmi krátce bliznu do dvou laloků, zatímco všechny ostatní hadince mají bliznu hluboce dělenou až dvouklanou. Tyto rozdíly vedly na počátku 21. století německé autory Hilgera a Böhle k vyčlenění hadince červeného do samostatného rodu Pontechium. V Květeně ani v Seznamu cévnatých rostlin ČR však nebyl prozatím tento názor reflektován.

Literatura:

Grulich V. & Procházka F. (1999): Echium russicum. – In: Čeřovský J., Feráková V., Holub J., Maglocký Š. & Procházka F. (eds), Červená kniha ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů ČR a SR 5, Vyšší rostliny, Príroda, Bratislava, pp. 144.

Hilger H. H. & Böhle U. R. (2000): A new genus distinct from Echium and Lobostemon (Boraginaceae). – Taxon 49: 737–746.

Křísa B. (2000): Echium L. – In: Slavík B. (ed.), Květena České republiky 6, Academia, Praha, pp. 192–194.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!