Echium plantagineum - hadinec jitrocelovitý

2. 10. 2016 vytvořil Michal Hroneš

Echium plantagineum L. – hadinec jitrocelovitý
Syn.: Echium maritimum Willd., Echium murale Hill, Echium plantaginoides Roem. & Schult., Echium sennenii Pau
Čeleď: Boraginaceae – brutnákovité
Status: nepůvodní druh

Popis:
Dvouleté, drsně štětinaté, až 60 cm vysoké, často od báze větvené byliny s přízemní růžicí listů a přímými lodyhami. Listy přízemní růžice jsou poměrně velké, vejčité až protáhle eliptické, řapíkaté, na vrcholu tupé, celokrajné a na okraji často zvlněné. Lodyžní listy jsou drobnější, přisedlé, na bázi často srdčitě objímavé, tupě špičaté až špičaté. Květy vyrůstají v úžlabních dvojvijanech podepřených protáhle kopinatými listeny. Kalich je pěticípý, hluboce dělený v čárkovité, chlupaté úkrojky. Koruna je nálevkovitá, na bázi srostlá v prohnutou korunní trubku, na konci rozšířená v pět nestejně dlouhých korunních cípů, fialová, červenofialová, vzácněji růžová nebo bílá. Tyčinek je pět, dvě jsou nápadně delší a vyčnívají ven z koruny. Plodem jsou trojhranné bradavičnaté tvrdky.

Možná záměna: Od našich původních druhů se hadinec jitrocelovitý liší fialovou barvou květů a na bázi objímavými lodyžními listy. Od hadince obecného (Echium vulgare) se navíc liší pouze dvěma ven z koruny vyčnívajícími tyčinkami.

Rozšíření: Druh původní v zemích okolo Středozemního moře, od Blízkého východu po Kanárské ostrovy, na sever po jižní Anglii a Francii. Zavlečen byl do střední Evropy, na Kavkaz, do jižní Afriky, Severní Ameriky a Austrálie.

Na našem území byl hadinec jitrocelovitý udáván jako přechodně zplanělý z vrchu Hády u Brna, kde byl nalezen v roce1960. V současné době se zřejmě na našem území nevyskytuje, avšak jeho opětovné zavlečení není vyloučeno.

Ekologie: Suchomilný druh zarůstajících pastvin a luk, opuštěných polí, okrajů cest a skalnatých suchých strání, který roste od nížin až do subalpínského stupně.

Hemikryptofyt, který kvete od března do září.

Význam: V řadě zemí mimo svůj původní areál rozšíření je obtížným invazním druhem.

 

 

Literatura:

Edmondson J. R. (1978): Echium L. – In: Davis p. H. (ed.), Flora of Turkey and East Aegean islands 6, University Press, Edinburgh, pp. 318–324.

Křísa B. (2000): Echium L. – In: Slavík B. (ed.), Květena České republiky 6, Academia, Praha, pp. 192–194.