Dytiscus marginalis - potápník vroubený

29. 1. 2020 vytvořil Adam Bednařík

Dytiscus marginalis (Linnaeus, 1758) – potápník vroubený

Čeleď: Dytiscidae - potápníkovití 

Status: běžný druh

 

Popis: Imaga dosahují velikosti těla 27-35 mm. Dorzoventrálně zploštělé tělo dospělců je tmavě hnědozelené s kovovým leskem. Okraje štítu i krovek jsou žlutě lemované. Spodní strana těla je zpravidla žlutohnědá. Samci mají hladké krovky a samice zpravidla rýhované (9-10 rýh na každé krovce). Vyskytují se však i samice s hladkými krovkami. Krovky jsou nejširší uprostřed těla. Jako u ostatních potápníků jsou chodidla prvního páru nohou samců doplněna o miskovitý aparát (přísavky) sloužící pro přidržování samice při kopulaci. Třetí pár nohou je pokryt dlouhými brvami a slouží k plavání. Charakteristické výběžky zadních kyčlí mají ztupený vrchol neprotažený do dlouhé špičky. Jejich vnitřní okraj je rovný nebo slabě konvexní. Larvy se vyznačují velkou hlavou s mohutnými čelistmi a délkou těla až 60 mm. 

 

Možná záměna: Záměna je možná s ostatními velkými druhy rodu Dytiscus. V ČR je rod zastoupen šesti druhy (jeden druh, Dytiscus latissimus, je v současnosti považován za regionálně vymizelý). Ostatní druhy jsou u nás vzácnější. Důležitým rozlišovacím znakem je tvar výběžků zadních kyčlí na spodní straně těla. Dalším znakem je rozsah světlých okrajů štítu.

 

Rozšíření: Palearktický druh vyskytující se téměř v celé Evropě, kromě Pyrenejského ostrova a Řecka.

 

V ČR je poměrně běžný na celém území. 

 

Ekologie a biologie: Nemá vyhraněné nároky na biotop. Vyskytuje se v téměř všech typech stojatých vod. Dospělci i larvy se živí dravě. Loví ostatní vodní živočichy včetně pulců žab a plůdku ryb. Ve větších populačních hustotách není výjimkou kanibalismus. Larvy mají mimotělní trávení. Trávící šťávy vstřikují do kořisti mohutnými dutými čelistmi. Dospělý potápníci jsou dobří letci. Létají především v noci a dokáží tak rychle kolonizovat i vzdálenější vodní plochy. Dýchají vzdušný kyslík, přičemž dospělci proráží hladinu zadečkem a zásobu vzduchu umisťují pod krovky. Larvy získávají vzduch zavěšené u vodní hladiny pomocí dýchacího sifonu na konci zadečku. Často v této pozici i číhají na kořist. Ke kopulaci dochází zpravidla na jaře, ale ne výhradně. Samice následně klade vajíčka do stonků vodních rostlin. Larvy se vyvíjí několik týdnů a k zakuklení si vytváří komůrky v substrátu na břehu. Dospělci zpravidla zimují mimo vodní prostředí nebo zahrabaní v sedimentu na dně tůní.

 

 

 

 


Literatura:

 

Boukal DS, Boukal M, Fikáček M, Hájek J, Klečka J, Skalický S, Šťastný J & Trávníček D (2007): Katalog vodních brouků České republiky (Coleoptera: Sphaeriusidae, Gyrinidae, Haliplidae, Noteridae, Hygrobiidae, Dytiscidae, Helophoridae, Georissidae, Hydrochidae, Spercheidae, Hyrophilidae, Hydraenidae, Scirtidae, Elmidae, Dryopidae, Limnichidae, Heteroceridae, Psephenidae). Klapalekiana, 43 (Suppl.), 289 pp.

 

 

Friday LE (1988): A key to the adults of British water beetles. Field Studies, 7: 1–151.

 

Miller KB & Bergsten J (2016): Diving Beetles of the World. Systematics and Biology of the Dytiscidae. Johns Hopkins University Press, Baltimore. 320 pp.