Coenagrion pulchellum - šidélko širokoskvrnné

7. 4. 2020 vytvořil Adam Bednařík

Coenagrion pulchellum (Vander Linden, 1825) – šidélko širokoskvrnné

Čeleď: Coenagrionidae - šidélkovití 

Status: NT

 

Popis: Středně velké šidélko s délkou těla 34-38 mm. Samci jsou černomodrého zbarvení. Antehumerální pruhy na hrudi samců jsou úzké, přerušené a připomínají tak vykřičník. Charakteristická skvrna na druhém zadečkovém článku samců má tvar písmeny Y se širokou stopkou. Skvrna však může být rozvolněna i do tvaru písmene U. Tmavé skvrny na třetím až pátém zadečkovém článku se po stranách směrem k hrudi rozdvojují do dvou úzkých hrotů (podobně jako u C. puella). Poměr černé a modré barvy na zadečku samců se může lišit, přičemž černá barva tvoří jednu třetinu až tři čtvrtiny článku. Většinou černá barva převažuje nad modrou. Samice se vyskytují ve dvou barevných formách – modré a zelené. Typickým znakem je výrazně trojlaločný zadní okraj pronota se světlým okrajem.

 

Možná záměna: Na první pohled druh zaměnitelný s ostatními druhy modrých šidélek, především však s šidélkem páskovaným (C. puella), které se vyskytuje na podobných biotopech a skvrny na 3. až 5. zadečkovém článku mohou být velmi podobné – rozdvojení a protažení skvrn po bocích zadečku. V takovém případě je nutné detailní prohlédnutí skvrny na druhém článku zadečku (u C. pulchellum je skvrna spojena s okrajem článku stopkou) a tvaru pronota. Většinou je však podíl tmavé barvy na zadečku C.  pulchellum mnohem rozsáhlejší než u C. puella. Přerušené antehumerální pruhy u nás nenajdeme u jiného druhu rodu Coenagrion. Míra spolehlivosti tohoto znaku však může být variabilní.

 

Rozšíření: Druh s ponticko-mediteránním rozšířením vyskytující se od západní Evropy po západní Asii. Chybí v severní části Skandinávie a na většině Pyrenejského poloostrova.

 

V ČR se šidélko širokoskvrnné vyskytuje ostrůvkovitě a zejména v nížinných oblastech (nejčastěji do 300 m n. m.) jako jsou jižní Čechy, Polabí či jižní Morava.

 

Ekologie a biologie: Vyskytuje se ve všech typech stojatých vod (mrtvá ramena, rybníky) a vzácně také v pomalu tekoucích vodách. Preferuje velmi dobře zarostlé vody s dostatkem vegetace, často i s vyšší trofií. Pro tento druh je typická synchronizovaná emergence, kdy může dojít k hromadnému výletu imag na celé lokalitě během několika dnů. S dospělci se u nás nejčastěji setkáme od konce května do konce července. Vývoj larev je obvykle jednoletý.

 

 

 


Literatura:

 

Dijkstra KDB & Lewington R (2006): Field Guide to the Dragonflies of Britain and Europe. British Wildlife Publishing Ltd. 320 pp.

 

Dolný A, Harabiš F & Bárta D (2016): Vážky (Insecta: Odonata) České republiky. Academia, Praha. 342 pp.

 

Waldhauser M & Černý M (2014): Vážky ČR: Příručka pro určování našich druhů a jejich larev. ČSOP Vlašim. 184 pp.