Chorthippus albomarginatus - saranče bělopruhá

4. 9. 2013 vytvořil Stanislav Rada

Chorthippus albomarginatus (De Geer, 1773) – saranče bělopruhá 

Syn.: Chorthippus elegans (Charpentier, 1825)

Čeleď: Acrididae – sarančovití 

Status: běžný druh

 

Popis: Délka těla samců 13–15 mm, samic 18–22,5 mm. Křídla jsou plně vyvinutá, dosahují ke konci zadečku nebo za něj (délka krytek samců 9,5–11,2 mm, samic 13–15 mm). Boční žebra štítu jsou téměř rovnoběžná. Barva těla zelená, žlutozelená, hnědozelená či hnědá, přičemž tyto barvy se mohou různě kombinovat (poměrně časté je celkově žlutohnědé tělo nebo kombinace zelené hřbetní strany těla a hnědé či žlutohnědé spodní části těla). Samicím se podél vnějšího okraje krytek většinou táhne světlý pruh, samcům tento znak chybí.

 

Možná záměna: Rod Chorthippus je pro laika determinačně obtížný, v ČR se vyskytuje několik hojných, více či méně podobných druhů. Záměna je nejpravděpodobnější se sarančí luční (Chorthippus dorsatus), která se odlišuje o něco více prohnutými žebry štítu a znaky v žilnatině krytek. Možné je též splést si samce saranče bělopruhé se samci saranče obecné (Chorthippus parallelus) nebo saranče vlhkomilné (Chorthippus montanus), které je možno rozpoznat podle výrazně tmavých kolen zadních nohou. Samice saranče měnlivé (Chorthippus biguttulus), dlouhokřídlé (C. brunneus) a štíhlé (C. mollis) mohou mít podobně jako saranče bělopruhá na okraji krytek světlý pruh, ovšem tyto druhy se vyznačují jiným tvarem štítu (boční žebra jsou zřetelně prohnutá). Saranči bělopruhé jsou velmi podobné saranče jižní (Chorthippus dichrous) a saranče bělonohá (Chorthippus oschei). Tyto dva druhy se na území ČR nevyskytují, jsou však známy z lokalit v Rakousku velmi blízko našich hranic a nelze vyloučit jejich rozšíření do ČR. Saranči jižní (C. dichrous) lze odlišit delšími křídly a znaky v žilnatině krytek. Saranče bělonohá (C. oschei) se vyznačuje bílými chodidly a tmavými zadními koleny, ale spolehlivější rozlišení je možné jen podle počtu zoubků na stridulačním aparátu. Může dokonce docházet ke křížení saranče bělonohé se sarančí bělopruhou a vzniku hybridních populací se smíšenými znaky (viz taxonomická poznámka).

 

Rozšíření: Vyskytuje se v západní, střední, severní a východní Evropě; od Španělska po Kazachstán a západní Sibiř.

 

V ČR po celém území hojný druh, od nížin do hor.

 

Biologie a ekologie: Luční druh, preferující vlhčí biotopy s nižší vegetací, vyskytuje se ale i na sušších místech. Může se vyskytovat i na okrajích lesů či lesních pasekách. Výskyt dospělců je udáván od července do listopadu s vrcholem v srpnu. Samice kladou vajíčka v ootékách (v jedné je 3–10 vajíček) do drnů trav. Jedná se o býložravce živícího se zejména listy travin, méně často bylin. Nahrávka stridulace zde.

 

Taxonomická poznámka: Saranče bělopruhá vytváří 4 poddruhy, přičemž na území ČR se vyskytuje nominotypický poddruh C. albomarginatus albomarginatus.

 

Sesterským druhem („siblig species“) saranče C. albomarginatus je saranče bělonohá (C. oschei), která ji nahrazuje v jižní Evropě. Vzhledem k blízké příbuznosti obou druhů může docházet ke vzájemnému křížení a vzniku hybridní zóny. Vztah těchto druhů je stále předmětem výzkumu, předpokládá se však, že hybridní zóna prochází Ukrajinou, Moldávií, Rumunskem, Maďarskem, Slovenskem a Rakouskem. C. oschei není jediným sesterským druhem saranče bělopruhé – v Evropě byly dále popsány druhy C. karelini, C. lacustris a C. ferdinandi. Všech 5 druhů tvoří dohromady příbuzenský druhový komlex „Chorthippus albomarginatus-group“.

 

 

Literatura:


Kočárek P., Holuša J., Vidlička L. (2005): Blattaria, Mantodea, Orthoptera & Dermaptera České a Slovenské Republiky. Kabourek, Zlín.

 

Kočárek P., Holuša J., Vlk R., Marhoul P. (2013): Rovnokřídlí (Insecta: Orthoptera) České republiky. Academia, Praha.

 

Vedenina V., Holuša J., Kočárek P. (2009): The Chorthippus albomarginatus-group (Orthoptera: Acrididae: Gomphocerinae) in the Carpathian basin: traces of hybridization between C. albomarginatus and C. oschei in southern Slovakia. Acta Zoologica Academiae Scientiarum Hungaricae 55: 283–291.