Cephalanthera rubra (L.) L. C. Richards – okrotice červená
Syn.: Serapias rubra L., Epipactis rubra (L.) F. W. Schmidt, Limodorum rubrum (L.) Kuntze, Epipactis purpurea Crantz
Čeleď: Orchidaceae – vstavačovité
Status: EN, §S, CITES

Popis: Za květu nápadná, vytrvalá, 25–50 cm vysoká orchidej s válcovitým oddenkem a přímou, rovnoměrně olistěnou lodyhou. Listy, vyrůstající po 2 až 8, jsou široce kopinaté, na konci dlouze špičaté, lysé. Květenství je nápadně žláznatě chlupaté, klasovité. Listeny jsou kopinaté, dlouze špičaté. Květy jsou tmavě růžové až růžově červené, velmi vzácně bělavé. Okvětní lístky jsou špičaté, pýřité. Pysk nemá vyvinutou ostruhu, jeho volná část (epichil) je úzce vejčitá, na konci tmavěji červená. Brylky jsou nafialovělé až namodralé. Plodem je tobolka.

Možná záměna: Od našich ostatních okrotic, okrotice bílé (Cephalanthera damasonium) a okrotice dlouholisté (C. longifolia), se již na první pohled liší žláznatým květenstvím a barvou květů.

Rozšíření: Evropa a západní Asie. Areál druhu se rozkládá od Anglie a Francie na západě po Ural. Na sever druh zasahuje do Dánska, jižního Švédska a Pobaltí, na jih po severní Španělsko, Itálii a Řecko. Izolované lokality leží v Turecku, na Kavkaze, Íránu a v severní Africe.

V ČR se vyskytuje roztroušeně až vzácně od nížin do hor, s převahou lokalit v pahorkatinách. Vyšší koncentrace lokalit se nachází zejména ve středních a severovýchodních Čechách (Křivoklátsko, Český kras, labská část Českého středohoří a Česká křídová tabule) a na jihovýchodní Moravě (Bílé Karpaty, Ždánický les, Hustopečská pahorkatina). Naopak téměř nebo zcela chybí v západních a jižních Čechách, na Českomoravské vrchovině a na severní Moravě.

Ekologie: Okrotice červená je vápnomilný lesní druh, který roste ve světlých listnatých lesích, zejména květnatých bučinách, dubohabřinách či doubravách, a v lesostepních porostech. Je diagnostickým druhem květnatých vápnomilných bučin svazu Sorbo-Fagion sylvaticae.

Geofyt, který kvete v květnu či červnu.

Ohrožení a ochrana: Silně ohrožený druh naší květeny a zároveň naše nejvzácnější okrotice. Značný pokles lokalit, zejména v druhé polovině 20. století, je způsoben nevhodnými lesnickými zásahy (nahrazování buku smrkem), přezvěřením a také invazí netýkavky malokvěté (Impatiens parviflora). V současné době se druh na našem území vyskytuje pouze velmi ostrůvkovitě a navíc často v populacích s malým počtem jedinců. Vhodným managementem je především šetrné lesní hospodaření, vytváření vhodných podmínek v blízkosti stávajících populací a monitoring stavu jednotlivých populací. Druh je chráněn zákonem, stejně jako ostatní orchideje je uveden v mezinárodním seznamu CITES a některé populace jsou chráněny i územně.

Literatura:

Nepraš K., Kroufek R., Kubát K. & Vlačiha V. (2008): Orchideje Českého středohoří. – Oblastní muzeum v Litoměřicích, Litoměřice, 136 p.

Zázvorka J. (2010): Cephalanthera L. C. M. Richard. – In.: Štěpánková J., Chrtek J. & Kaplan Z. (eds), Květena České republiky 8, Academia, Praha, 464–471.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!