Cephalanthera longifolia - okrotice dlouholistá

14. 2. 2012 vytvořil Michal Hroneš

Cephalanthera longifolia (L.) Fritsch – okrotice dlouholistá
Syn.: Serapias helleborine β longifolia L., Serapias longifolia (L.) Huds., Serapias ensifolia Murr., Cephalanthera ensifolia (Murr.) L. C. M. Richards, Epipactis ensifolia (Murr.) F. W. Schmidt, Cephalanthera xiphophyllum (L. f.) Reichenb., Cephalanthera acuminata Simonk.
Čeleď: Orchidaceae – vstavačovité
Status: C3, §3, CITES

Popis: Vytrvalé, 15-40 cm vysoké byliny s plazivým oddenkem a přímou, v průřezu téměř oblou, lysou lodyhou. Listy, vyrůstající na stonku obvykle ve dvou řadách, jsou páskovitě kopinaté, alespoň 4x delší než široké, na konci dlouze zašpičatělé, na bázi objímavé, oboustranně lysé. Klasovitá květenství jsou lysá, poměrně řídká, tvořená 5-25 bílými (nebo vzácně světle žlutými) květy. Listeny jsou velmi krátké, čárkovitě kopinaté, na konci špičaté. Okvětní lístky jsou vejčité až vejčitě kopinaté, tupé. Pysk nemá vyvinutou ostruhu, jeho volná část (tzv. epichil) je okrouhle trojúhelníkovitá, na konci ohnutá dolů, oranžově žlutá s bělavými okraji. Brylky jsou žlutavé. Plodem je tobolka.

Možná záměna:
Od okrotice bílé (Cephalanthera damasonium) se liší listy několikrát delšími než širokými a velmi krátkými listeny v horní části květenství. Od okrotice červené (Cephalanthera rubra) se kromě barvy květů liší také lysým vřetenem květenství či tvarem epichilu.

Rozšíření: Druh s centrem rozšíření v Evropě, který se vyskytuje od Britských ostrovů na západě po Ural a západní Turecko na východě. Na sever druh zasahuje do jižní Skandinávie, na jih do Středomoří a severní Afriky. Izolované arely leží na Kavkaze, a pravděpodobně také na západních svazích Himálaje.

V ČR se vyskytuje vzácně až roztroušeně, zejména ve středních polohách, s převahou lokalit na východní a jihovýchodní Moravě (např. Javorníky, Bílé Karpaty či Chřiby). V Čechách se větší koncentrace populací nachází především na Křivoklátsku. V teplejších oblastech republiky (jižní Morava, labská část Českého Středohoří, Polabí, Český kras) je velmi vzácná či úplně chybí a je zde nahrazena okroticí bílou (C. damasonium).

Ekologie: Druh listnatých či smíšených lesů (především bučin a dubohabřin), lesních lemů, křovin či vzácněji mezofilních luk, který roste na humózních, živinami dobře zásobených půdách se zásaditou až téměř neutrální reakcí. Jedná se o cizosprašný (alogamický) druh, který je opylován převážně včelami.

Geofyt, který kvete v květnu a na začátku června.

Ohrožení a ochrana: Ohrožený druh květeny ČR, který je ohrožen nevhodnými lesnickými zásahy (nahrazování buku smrkem), vysokými stavy zvěře a eutrofizací s následnou invazí netýkavky malokvěté (Impatiens parviflora). Vhodným managementem je především šetrné lesní hospodaření, vytváření vhodných podmínek v blízkosti stávajících populací a monitoring stavu jednotlivých populací. Druh je chráněn zákonem a stejně jako ostatní orchideje je uveden v mezinárodním seznamu CITES. Některé populace jsou chráněny i územně.

 

 


Literatura:

Nepraš K., Kroufek R., Kubát K. & Vlačiha V. (2008): Orchideje Českého středohoří. – Oblastní muzeum v Litoměřicích, Litoměřice, 136 p.

Zázvorka J. (2010): Cephalanthera L. C. M. Richard. – In.: Štěpánková J., Chrtek J. & Kaplan Z. (eds), Květena České republiky 8, Academia, Praha, 464–471.