Carabus granulatus (Linnaeus, 1758) - střevlík zrnitý

Syn.: Paracarabus granulatus, Neocarabus granulatus

Čeleď: Carabidae - střevlíkovití

Status: hojný druh

Popis: Velikost 16-30 mm, povrch těla slabě třpytivě až matně černý a nejčastěji s mědo-hnědým zabarvením. Ze spodu černý, končetiny a tykadla rovněž černé. Oči silně vystupují. Tykadla u samců dosahují  poloviny krovek u samic dosahují jen jedné třetiny. Štít směrem k bázi silně srdčitý, střed štítu velmi hustě tečkovaný. Krovky oválné a mírně klenuté. Na krovkách najdeme spojité řetízkovité útvary, které jsou vyvýšeny. Bylo popsáno několik barevných odchylek, kterým se ale nepřikládá takový význam, uvádím ze zajímavosti, například jestliže má červená stehna jedná se o aberaci rufofemoratus, pokud jsou červená jen stehna u předních nohou je označována za ab. rubripes. Mezi další vzácnější formy patří ab. chlumensis kdy jsou krovky nafialovělé, zelená forma v ab. virescens nebo černá forma označována jako ab. nigrescens. Velmi vzácně se vyskytují okřídlení jedinci, ale velmi zřídka létají.

Možná záměna: Velmi podobní jsou střevlík měděný (Tachypus cancellatus) a střevlík Ullrichův (Eucarabus ullrichii). Dá se říci že oba tito střevlíci se střevlíka zrnitého liší již na první pohled, působí mnohem robustněji. Tachypus cancellatus má vždy červený první článek tykadel (u našich forem), rovněž bývá větší až 17-32 mm. Carabus ullrichii je z těchto střevlíků největší, dorůstá až 20-34 mm, a útvary ve formě řetízků a žeber na krovkách jsou silně vyzdvyženy. Na barvu se moc spoléhat nedá, ale Eucarabus ullrichii je narozdíl od Carabus granulatus většinou zbarven světlě mosazně mědě, zatímco Carabus granulatus je laděn spíše matněji. Dalším velice podobným druhem je střevlík Menetriesův (Carabus menetriesi), který je velice vzácný a obývá vrchoviště v Krušných horách, Novohradských horách a především na Šumavě. Carabus menetriesi má více vystouplé řetízkovité útvary a vrásy na krovkách a také znatelně kratší tykadla. Přední srana štítu Carabus granulatus tvoří drobné laloky, které u Carabus menetriesi chybí a přední část štítu je zaoblená. Carabus menetriesi je zbarven spíše bronzově-hnědý až do černa. Ke správnému určení je vhodné mít klíč k určování.

Rozšíření: Vyskytuje se po celé Evropě od severního Španělska, střední Itálii a Řecka až po Skotsko dále ve střední Skandinávii a zasahuje dále do Ruska a je rozšířen v celé Asii.

V ČR jeden z hojnějších velkých střevlíkovitých, se kterým se setkáme v nížinách, ale stoupá i do hor, až do 2000 m n. m.

Biologie a ekologie: Výskyt od dubna do září, mezi nejčastější biotopy, kde můžeme střevlíka zrnitého nalést patří smíšené nebo listnaté lesy, pole a louky. Vyhledává vlhčí místa jako okraje vod nebo podmáčenější půdu. Nacházíme jej pod kameny, kůrou, listím a podobně. Živí se dravě nejčastěji drobnějším hmyzem a mršinami, byl pozorován také na tlejícím ovoci. Od konce května probíhá páření a kladení vajíček. Larva je dravá a vytváří si podzemní komůrku, kam často zatahuje kořist. Vývoj trvá nejdéle do šedesáti dní. Po vylíhnutí z kukly, během července a srpna jako většina střevlíkovitých zimuje, velmi často pod kůrou nebo v tlejícím dřevě s dostatečnou vlhkostí. Zimování probíhá hromadně, často kolem 5-20 exemplářů.

Taxonomická poznámka: Vytváří několik poddruhů, ve střední Evropě Carabus granulatus granulatus.

Literatura:

Hůrka K. (1996): Carabidae of the Czech and Slovak Republics. Illustrated key. Carabidae České a Slovenské republiky. Nakladatelství Kabourek, Zlín.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!