Brenthis ino (Rottemburg, 1775) – perleťovec kopřivový 

Čeleď: Nymphalidae – babočkovití

Status: běžný druh

Popis: Rozpětí křídel 38–42 mm. Svrchní strana křídel je oranžová s černými skvrnami; okraj křídel je černě olemován, za lemem je řada podlouhlých černých skvrnek (které se někdy vzájemně dotýkají) a za nimi směrem ke středu křídla je nepravidelná řada větších okrouhlých černých skvrn. Spodní strana předních křídel je zbarvena obdobně jako svrchní strana (ale je bledší a chybí tu černý lem). Spodní strana zadních křídel (která je patrná při odpočinku motýla se zavřenými křídly) je zbarvena kombinací okrové a hnědé barvy; dále jsou zde přítomna tmavá očka a v malém rozsahu též fialová kresba. Housenky jsou podélně hnědobíle až černobíle pruhované s velkými oranžovými výběžky (trny) na svrchní a boční části těla, které se dále větví. Kukla bývá žlutohnědá s perleťově lesklými výběžky na hřbetě.

Možná záměna: Záměna je možná s dalšími druhy perleťovců, přičemž nejpodobnější jsou dva příbuzné druhy, vyskytující se pouze na jihovýchodní Moravě – perleťovec dvouřadý (Brenthis hecate) a p. ostružinový (Brenthis daphne). Perleťovec dvouřadý má odlišnou kresbu na spodní straně zadních křídel (místo jedné nepravidelné řady oček zde má dvě řady černých skvrnek). Perleťovec ostružinový postrádá souvislý černý lem na okrajích křídel (jsou zde černé skvrny, které se mohou vzájemně dotýkat) a dále se liší zbarvením rubu zadních křídel s velkým rozsahem fialových odstínů (p. kopřivový má fialovou kresbu pouze malého rozsahu a místo ní jsou mezi očky dvě výrazná okrově žlutá pole).

Další podobné druhy – p. nejmenší (Boloria dia), p. dvanáctitečný (Bolorie selene) nebo p. fialkový (B. euphrosyne) – nemají souvislý černý lem na okraji křídla (mohou zde však mít řadu dotýkajících se až splývajících černých skvrn) a mají odlišnou kresbu na spodní straně zadních křídel.

Rozšíření: Areál druhu se rozprostírá od Španělska přes většinu Evropy (chybí v Británii a na pobřeží Středozemního moře) a pokračuje dále přes Turecko a chladnější části temperátní zóny Asie až do Japonska.

V ČR se jedná o relativně běžný druh, vyskytující se zejména ve středních až horských polohách, ale i ve vlhkých oblastech nížin. Zajímavé je, že v první polovině 20. století to byl vzácný motýl, známý pouze z vyšších poloh. V posledních desetiletích se šíří, zjevně mu prospívá neobhospodařování vlhkých luk a jiných bezlesých ploch a s tím spojená expanze tužebníku jilmového.

Biologie a ekologie: Perleťovec kopřivový osidluje vlhké louky, břehy vodních toků, tužebníková lada, paseky v lužních lesích a obdobná stanoviště s výskytem živných rostlin (často zanedbané plochy bez pravidelné údržby). Na vhodných lokalitách je početný. Dospělci létají v jedné generaci ročně v červnu a červenci. Samci patrolují, vyhledávají samice. Oplodněné samice kladou vajíčka po jednom na spodní stranu listů živných rostlin, kterými jsou tužebník jilmový (Filipendula ulmaria), krvavec toten (Sanguisorba officinalis), mochna nátržník (Potentilla erecta), zábělník bahenní (Comarum palustre) a udatna lesní (Aruncus dioicus). Samice zvládají klást vajíčka i na zbytky rostlin na čerstvě posečených lokalitách. Housenky žijí jednotlivě. Přezimujícím stádiem jsou odrostlé housenky. Kuklení probíhá na jaře, kukly obvykle visí z listů ve výšce okolo 30 cm.

Literatura:

Beneš J., Konvička M., Dvořák J., Fric Z., Havelda Z., Pavlíčko A., Vrabec V., Weidenhoffer Z. (2002): Motýli České republiky: Rozšíření a ochrana I, II. SOM, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!