Biorhiza pallida (Olivier, 1791) – žlabatka bezkřídlá

Čeleď: Cynipidae – žlabatkovití

Status: běžný druh

Popis: Délka těla 2–6 mm, velikost hálky 20–40 mm, podzemní hálka okolo 10 mm. Tělo je hnědé, lesklé, konec zadečku a okolo zadečkových článků tmavší. Oči jsou tmavé, tykadla poměrně dlouhá, na konci tmavší. Zadeček je u samic poměrně velký, vejčitý. Samci jsou menší a okřídlení, samice jsou většinou bezkřídlé (odtud české jméno). Nohy jsou hnědé.

Možná záměna: Samice díky absenci křídel u nás nezaměnitelná, připomíná na první pohled mravence. Samce je možné zaměnit s dalšími žlabatkami (Cynipidae). Pupenová hálka je podobná vzácnější žlabatce jižní (Andricus hungaricus), ta má však ostřejší hrbolky.    

Rozšíření: Palearktický druh, široce rozšířen v mírném pásu Evropy, severní Afriky a Střední Asie.

V ČR hojný druh, po celém území, od nížin do středních poloh.

Biologie a ekologie: Žlabatka bezkřídlá obývá listnaté lesy a biotopy s duby (parky, aleje, zahrady). Živnou rostlinou jsou různé duby (Quercus), v našich podmínkách zejména dub letní (Q. robur) a dub zimní (Q. petraea). Vytváří dva typy hálek. První je “bramborovitý“ úvar na pupenech, kdy samička na podzim a v zimě klade do pupenů několik vajíček. V pletivech začne vznikat hálka, která vajíčka obalí. Na jaře je hálka světlá s načervenalým vrcholem, později hnědne a zpevňuje se. Uvnitř se vyvíjí několik larev (obvykle okolo 20), každá ve své komůrce. V červenci se líhnou samci i samice. Oplozené samičky zalézají do hrabanky a půdy a kladou vajíčka do kořenů dubů, kde se vytváří menší kulovité hálky, ty rostou pomalu a vývoj trvá až dva roky. V zimě poté vylézají vylíhlé samice na stromy, aby nakladly vajíčka do pupenů, aktivní jsou v noci, i za mírného mrazu.            

Literatura:

Chinery M. (2011): Britain`s Plant Galls – A Photographic Guide. WildGuides.

Zahradník J. (1987): Blanokřídlí. Artia Praha.

Najdete zde již více než 3000 druhů rostlin, hub a živočichů!