Bagous diglyptus - nosatec

14. 4. 2019 vytvořil Filip Trnka

Bagous diglyptus Boheman, 1845 – nosatec
Čeleď: Curculionidae – nosatcovití
Status: EN

 

Popis: Délka těla 2–3,2 mm. Zbarvení těla je černo-hnědé, krovky s výraznými tmavými a světlými šupinkami. Štít užší než krovky, které jsou krátké a široké. Holeně bez zoubků. Třetí chodidlový článek předních a prostředních nohou stejně široký jako dlouhý.

 

Možná záměna: S jinými druhy rodu Bagous, nezbytná je determinace s klíčem. V ČR jediný druh rodu, který nemá vazbu na mokřadní biotopy. B. diglyptus patří do skupiny, která má třetí chodidlový článek předních a prostředních nohou stejně široký jako dlouhý nebo širší než delší. Mezirýží jsou plochá, vnitřní okraj holení je bez zoubků a štít s velkými zrnky na štítu. Vhodné je srovnání kopulačních orgánů. Příbuzný B. lutulosus se liší výrazně klenutým mezirýžím a také žije na jediné lokalitě ve východních Čechách. Další podobné druhy B. frit a B. collignensis mají širší krovky a na vnitřním okraji holení zoubky.

 

Rozšíření: Evropský druh rozšířený v západní a střední Evropě, také V Itálii, Estonsku a Švédsku.

 

V ČR vzácně v nížinách a pahorkatinách roztroušeně po celém území. V Čechách je známo více lokalit v západních Čechách, okolí Prahy, na Křivoklátsku. Na Moravě na Olomoucku a Znojemsku.

 

Biologie a ekologie: Dospělci od dubna do června s maximem v květnu. Obývá xerotermní trávníky, vřesoviště, suché a mezofilní louky, skály a suché okraje lesů. Uváděn jako monofág na lomikamenu zrnatém (Saxifraga granulata), ale byl zjištěn i na l. cibulkatém (S. bulbifera). Dospělci se zdržují pod růžicemi živné rostliny, kde se živí listy a pacibulkami. Vývoj larev není detailně znám, ale vývoj a kuklení pravděpodobně probíhá v pacibulkách.

 

Ohrožení a ochrana: Druh je zařazen v červeném seznamu ČR v kategorii „ohrožený“. Ohrožen zejména zarůstáním trávníků expanzními travinami a náletovými dřevinami a neobhospodařováním pozemků. Vhodný management je odstraňování náletových dřevin, seč, pastva a také narušování drnu pro vznik míst s holou půdou.

 

 

Literatura:

 

Caldara R. & O'Brien C.W. (1998): Systematics and evolution of weevils of the genus Bagous. IV. Taxonomic treatment of the species of the western Palearctic Region (Coleoptera Curculionidae). Memorie della Societa Entomologica Italiana 76: 131-347.

 

Caldara R. (2013): Subfamily Bagoinae. Pp. 172–176. In: Löbl I. & Smetana A. (eds): Catalogue of Palaearctic Coleoptera. Volume 8. Curculionoidea II. Brill, Leiden.

 

Dieckmann L. (1983): Beiträge zur Insektenfauna der DDR: Coleoptera - Curculionidae (Tanymecinae, Leoptopiinae, Cleoninae, Tanyrhynchinae, Cossoninae, Raymondionyminae, Bagoinae, Tanysphyrinae). Beiträge zur Entomologie, 33: 257–381.

 

East-CURCULIO Team (2011): Digital-Weevil-Determination for Curculionoidea of West Palaearctic. Transalpina: Bagous (Bagoinae) - SNUDEBILLER 12, Studies on taxonomy, biology and ecology of Curculionoidea, 12, No. 175: 39-56, Mönchengladbach: CURCULIO-Institute.