Saxifraga bulbifera - lomikámen cibulkatý

2. 5. 2012 vytvořil Václav Dvořák

Saxifraga bulbifera L. – lomikámen cibulkatý

Čeleď: Saxifragaceae – lomikamenovité

Status: C3, §3

 

Popis: Bylina vysoká obvykle do 30 cm celá pokrytá žláznatými chlupy. V paždí přízemních a lodyžních listů má lysé, vejčité pacibulky. Lodyha je přímá, jednoduchá, žláznatě chlupatá. Přízemní listy v růžici jsou dlouze řapíkaté s okrouhlou čepelí; lodyžních listů 10-20, směrem vzhůru se zmenšujících a přecházejících v listeny; čepel listů je členěná v 5-9 zubů. Květenstvím je stažený vrcholík složený ze 3-20 květů. Korunní lístky bílé až žlutavě bílé, na svrchní straně hustě kryté stopkatými žlázkami. Plodem je tobolka.

 

Možná záměna: Zaměnitelný snad jen s lomikamenem zrnatým (Saxifraga granulata), který nemá pacibulky v paždí lodyžních listů; květenství není stažené a korunní lístky nejsou žláznaté.

 

Rozšíření: Druh s evropským areálem s výraznou submediteránní tendencí rozšířený především ve středním Mediteránu, na Balkánském poloostrově na východ po Moldávii, v Podunají a na jižní Moravě.

 

U nás se přirozeně vyskytuje pouze na jižní Moravě s přesahem do teplejších oblastí Českomoravské vrchoviny. Nejsevernější lokality a zároveň absolutní severní hranice areálu leží zhruba v linii Brno (Moravský kras)-Uherské Hradiště (Chřiby). Preferuje nižší polohy planárního a kolinního stupně.

 

Ekologie:  Druh xerotermních nezapojených trávníků, výslunných strání a mezí, suchých luk, pastvin a lesních světlin. Preferuje na živiny bohaté půdy, ale překvapivě se vyhýbá vápnitým substrátům. Součást řady vegetační typů.

Květy jsou dichogamické, resp. protandrické, což znamená, že pyl dozrává dříve než vajíčka.

 

Vytrvalý hemikryptofyt květoucí od konce dubna do června.

 

Ochrana a ohrožení: Druh vedený mezi zvláště chráněnými taxony v kategorii ohrožený. Stejný status má i v Červeném a černém seznamu. Lokality jsou obvykle zahrnuty pod územní ochranu. Na řadě míst se doposud vyskytuje hojně, ale v republikovém kontextu je výskyt omezen pouze na jižní Moravu.

 

 

Literatura:

 

Hrouda L. & Šourková M. (2003): Saxifraga L. – In.: Hejný S. & Slavík B., Květena České republiky 3, 2. vyd., Academia, Praha, 402-417.