Atypus piceus (Sulzer, 1776) – sklípkánek černý
Čeleď: Atypidae – sklípkánkovití
Status: vzácnější druh

Popis: Nejmenší z našich sklípkánků. Délka těla 15 – 20 mm (hlavohruď 4-6 mm). Typické pro sklípkánky jsou ortognátní chelicery. Tyto chelicery se otáčí směrem dolů (u většiny našich pavouků do stran). Jsou mohutné, téměř stejně dlouhé jako hlavohruď. Hlavohruď černá, stejně jako zadeček. Oči malé, natěsnány vedle sebe na tzv. očním políčku. Sternum je černé, na okraji má nepatrné skvrnky. Zadní (největší) snovací bradavky jsou tříčlánkové, poslední článek je světlejší. Nohy jsou krátké, černé, přizpůsobené k životu v noře.

Možná záměna: S našimi zbylými druhy sklípkánků. Sklípkánek pontický (Atypus muralis) – náš největší sklípkánek, dosahuje délky až 26 mm, zadní snovací bradavky mají čtyři články, u nás pouze na Jižní Moravě a Mohelnu. Sklípkánek hnědý (Atypus affinis), žijící v nížinách, je světleji, šedohnědě zbarven. Bezpečně ho lze určit podle pohlavních orgánů.

Rozšíření: Evropa – Západní a Střední Evropa, Balkán, Itálie, nalezen i v Malé Asii (Írán).

V ČR nejrozšířenější druh sklípkánka, i tak nehojný. Setkáme se s ním např. na Vsetínsku, v Bílých Karpatech a ve Středních Čechách. Do nadmořské výšky 600 m n. m.

Biologie a ekologie: Najdeme ho na teplých stráních, výslunných okrajích lesů, suchých pastvinách a lesostepích. Jako všichni sklípkánci si staví typické pavučinové rourky, část rourky je na povrchu. Rourka je maskovaná částečky půdy a detritu a dokonale tak splývá s prostředím. Rourka je slepě zakončena. Jakmile kořist zavadí o tuto rourku, sklípkánek vyběhne a zmocní se kořisti, potom ji zatáhne přes stěnu rourky dovnitř, kde ji pozře. Rourka může zasahovat i 30 cm pod zem. Kořistí se stává hmyz, nejčastěji sarančata. Díry v rource vzniklé bojem s kořistí sklípkánek pravidelně opravuje. Sklípkánci vytváří kolonie čítající až několik desítek nor, a tak můžeme na malé ploše najít více rourek pohromadě. Samice noru téměř neopouštějí, stejně tak mláďata. Jen samci po dospění žijí mimo noru a vyhledávají nory samic, páření probíhá uvnitř nory. Většinou se po páření stane sameček potravou samice. Samečci jsou aktivní v červnu a červenci. Samice buduje v noře kokon, mláďata zůstávají ještě nějaký čas se samicí, potom noru opouští a budují si své vlastní. Sklípkánek je víceletý a samice se můžou dožít až 10 let.

Ochrana, význam: Pozoruhodný druh naší arachnofauny, jeden ze tří zástupců ortognátních pavouků v ČR. Přesto, že není ohrožený, hodně jeho lokalit zaniká lidskou činností. Dalším faktorem působícím na mizení populací je zarůstání lokalit dřevinami. Je zajímavé, že na Valašsku si buduje nory na výslunných pastvinách, kde se pasou ovce.

Autor: Ondřej Machač