Arcyptera microptera (Fischer von Waldheim, 1833) – saranče suchomilná

Syn.: Pararcyptera microptera (Fischer Waldheim, 1833)

Čeleď: Acrididae – sarančovití

Status: RE

Popis: Poměrně velká saranče s délkou těla samců 17–25 mm a samic 22–29 mm. Krytky nedosahují konce zadečku, u samic mohou být zkrácené až do poloviny zadečku. Boční kýly štítu jsou prohnuté směrem dovnitř. Základní zbarvení těla je olivově hnědé, olivově zelené nebo šedavé. Břišní strana těla je žlutá, holeně a vnitřní strana stehen zadních nohou jsou zbarveny červeně. Boční kýly štítu jsou bílé, bílá páska je též v přední polovině krytek.

Možná záměna: Příbuzná saranče pestrá (Arcyptera fusca) je nápadně větší a kontrastněji zbarvená, mimo to se liší méně prohnutými bočními kýly štítu. Saranči suchomilnou mohou připomínat také některé saranče rodu Stenobothrus (např. S. nigromaculatus nebo S. lineatus), které jsou však menší a liší se mnohými znaky ve zbarvení a tvaru těla.

Rozšíření: Areál druhu sahá od Španělska přes jižní a střední Evropu až po západní Sibiř a severní Kazachstán. Ve střední Evropě byla saranče suchomilná známa z Německa, Rakouska, Polska, Česka a Maďarska (ze Slovenska nebyla nikdy udávána). Ve všech těchto středoevropských státech je nyní vyhynulá – s výjimkou Maďarska, kde je stále známo relativně mnoho lokalit, i zde však ustupuje a je ohrožena vyhynutím.

Výskyt saranče suchomilné v České republice byl omezen na jihomoravské lokality Pouzdřanská step (jediná stabilní lokalita), Kobylí a Kamenný vrch u Kurdějova (na těchto dvou lokalitách byli nelezeni pouze jednotliví samci – patrně zálety). Na Pouzdřanské stepi byla saranče suchomilná hojná do 40. až 60. let 20. století, poté její početnost prudce klesala. Zcela vyhynula patrně v 80. letech.

Biologie a ekologie: Jedná se o značně teplomilný a suchomilný druh, který vyžaduje biotop s velkým podílem obnažené půdy. Půda by měla být neutužená a hlubší než 1 cm z důvodu kladení vajíček do relativně velkých hloubek. Typickým biotopem je tedy sprašová kavylová step s pokryvností vegetace 40–80 %, přičemž je vhodné střídání plošek s mělkou obnaženou půdou bez vegetace a s hlubší půdou s vegetací. Fenologicky se jedná o jeden z nejčasnějších druhů sarančí – dospělci se objevují již od května a přežívají zpravidla do července (ojediněle do srpna nebo do září). Samice kladou snůšky vajíček hluboko do půdy. Nymfy se líhnou na jaře. Živí se listy trav a bylin. Samci se během dne ozývají stridulací, skládající se z krátkých nebo dlouhých frází (nahrávka zde).

Ohrožení a ochrana: Saranče suchomilná je v ČR vyhynulým druhem. Její vyhynutí u nás i v dalších středoevropských zemích bylo zřejmě způsobeno zánikem tradičního hospodaření (zejména pastvy) na lokalitách jejího výskytu, což vedlo k nedostatku mikroklimaticky vhodných plošek a přerůstání lokalit vyšší a hustší vegetací. Tento trend nyní pokračuje i v Maďarsku a tak je nepravděpodobné, že by za současných podmínek došlo ke znovurozšíření druhu zpět do ČR, a to i přes současné oteplení klimatu.

Literatura:

Holuša (2009): Arcyptera microptera (Fischer de Waldheim, 1833) (Orthoptera: Acrididae) has become extinct in the Czech Republic.

Kočárek P., Holuša J., Vlk R., Marhoul P. (2013): Rovnokřídlí (Insecta: Orthoptera) České republiky. Academia, Praha.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!