Stenobothrus lineatus - saranče čárkovaná

20. 8. 2014 vytvořil Stanislav Rada

Stenobothrus lineatus (Panzer, 1796) – saranče čárkovaná 

Čeleď: Acrididae – sarančovití

Status: běžný druh

 

Popis: Délka těla samců 14,5–19 mm, samic 20,5–27 mm. Křídla jsou plně vyvinuta. Základní barva těla je zelená až zelenohnědá. Svrchní část těla bývá nejčastěji zelená, ale může být i hnědá. Krytky jsou tmavé s výraznou bílou skvrnou (stigma) v jejich zadní třetině, křídla jsou zašedlá. Zadní holeně bývají oranžově (samci) až žlutě (samice) zabarveny. Boční žebra štítu mají světlý lem, u samic jsou světle lemovány i krytky. Samci mají žlutočerveně vybarvený zadeček.

 

Možná záměna: Podobné jsou dva vzácné druhy téhož rodu – saranče černoskvrnná (Stenobothrus nigromaculatus) a saranče skalní (S. eurasius). Saranče čárkovaná na rozdíl od nich nemá na krytkách kontrastní tmavé skvrny; další znaky jsou v žilnatině krytek. Záměna je možná ještě s běžnou sarančí zelenou (Omocestus viridulus). Samci saranče čárkované se od ní liší širokým mediálním polem krytek, samice zoubkem na valvách kladélka. Saranče čárkovaná působí lesklým dojmem, saranče zelená je spíše matná. Navíc oba druhy obývají odlišné biotopy. Velmi dobrým vodítkem je také poslech nezaměnitelné stridulace (viz níže).

 

Rozšíření: Druh obývá celou Evropu (kromě Portugalska, Irska a Skandinávie) a dále na východ zasahuje přes Střední Asii až do Mongolska.

 

V ČR lokálně hojný druh nížin až pahorkatin.

 

Biologie a ekologie: Saranče čárkovaná žije na středně suchých až suchých loukách nebo pastvinách. Preferuje nízký a řídký travní porost, vyprahlým biotopům s minimem vegetace se ale vyhýbá. Vajíčka jsou samicemi kladena v ootékách po 6–7 ke kořenům trav nebo do vrchní vrstvy půdy. Nymfy se líhnou na jaře a dospívají po 4–5 svlékáních. Období dospělců je v našich podmínkách od poloviny června do října s maximem na začátku srpna. Potravou saranče čárkované jsou listy trav.

Samci vydávají velmi charakteristickou stridulaci (zpěv). Stridulace je poměrně tichá (slyšitelná jen na 5 m) a sestává ze zvláštních skřípavých zvuků se střídáním hlubších a vyšších tónů. Poslechnou si ji můžete zde.

 

 

 

Literatura:

 

Kočárek P., Holuša J., Vidlička L. (2005): Blattaria, Mantodea, Orthoptera & Dermaptera České a Slovenské Republiky. Kabourek, Zlín.

 

Kočárek P., Holuša J., Vlk R., Marhoul P. (2013): Rovnokřídlí (Insecta: Orthoptera) České republiky. Academia, Praha.