Melanocoryphus albomaculatus (Goeze, 1778) – ploštička běloskvrnná

Čeleď: Lygaeidae – ploštičkovití

Status: CR

Popis: Tělo je dlouhé kolem 8 mm a je výstražně (aposematicky) červenočerně zbarvené. Hlava, nohy a tykadla jsou černé, štít je červený půlkruhovou černou skvrnou, štítek je černý, polokrovky jsou červené s jednou černou skvrnou na každé polokrovce, membrána polokrovek je černá s bílou skvrnou. Břišní strana je zbarvena taktéž červenočerně.

Možná záměna: Záměna je možná s jinými červenočerně zbarvenými plošticemi – zejména ploštičkou pestrou (Lygaeus equestris) a ploštičkou přehlíženou (Lygaeus simulans), které mají stejně jako ploštička běloskvrnná bílou skvrnu v membráně polokrovek, avšak další části kresby jsou odlišné; mimo to dorůstají znatelně větší velikosti. Teoreticky přichází v úvahu i záměna s ploštičkou luční (Spilostethus saxatilis), vroubenkovou červenou (Corizus hyoscyami) nebo ploštičkou tolitovou (Tropidothorax leucopterus). Ploštiška běloskvrnná je od těchto druhů dobře rozlišitelná díky detailům v kresbě a zbarvení, zejména pak díky bílé skvrně uprostřed membrány polokrovek, kterou tyto druhy nemají.

Rozšíření: Areál druhu zahrnuje Středomoří, západní a střední Evropu; na východ pak pokračuje do Střední Asie a Iránu. V Evropě prochází severní hranice rozšíření Nizozemím, Lucemburskem, Německem, Českou republikou, Slovenskem a Zakarpatskou Ukrajinou.

Výskyt ploštičky běloskvrnné v České republice je ve znamení opakovaných expanzí a vymizení. Z Čech i Moravy byla dokládána během 19. a počátku 20. století. Druh byl považován tehdejšími autory za vzácný, ale je doložen z různých lokalit v teplejších i méně teplých oblastech. Na dlouhou dobu poslední údaj z Čech pochází z roku 1905. Na Moravě je udávána z 19. století, poté byla nalézána v letech 1946–1949 na různých lokalitách na jižní Moravě, včetně okolí Brna. Mezi lety 1962–1992 nebyla na území ČR nalezena a zřejmě opětovně vymizela i z Moravy. V letech 1992–2004 byla nalézána na různých lokalitách v NP Podyjí, v letech 2008–2009 pak byla nalezena na dvou lokalitách o něco severněji v údolí řek Jihlavy a Rokytné. Po roce 2012 přibývaly nálezy z Brna, Bzenecka, Pálavy, Prostějovska, Vsetínska, Zlínska a dokonce z jižní části Nízkého Jeseníku. V roce 2020 byla nalezena po 115 letech v Čechách, a to na dvou lokalitách v CHKO Železné hory a jedné lokalitě na Jičínsku. Šíření nadále probíhá, ploštička běloskvrnná má v současném teplém klimatu potenciál obsadit většinu území ČR

Biologie a ekologie: Ploštička běloskvrnná je teplomilným druhem, obývajícím otevřené až polootevřené výhřevné biotopy jako jsou skalní stepi, písčiny, suché trávníky, lesostepi, vřesoviště, staré lomy, ale i paseky a osluněné okraje lesů a cest. Nevyhýbá se ani intravilánům měst. Žije epigeicky, vylézá však i na bylinnou vegetaci, kmeny stromů, skalní stěny či osluněné zdi budov. Živí se vysáváním semen. Jako živná rostlina je udávána především tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria), dále pak náprstník (Digitalis), starček (Senecio) a různé další hvězdnicovité rostliny (Asteraceae). Přezimujícím stádiem je dospělec; vyvíjí se jedna generace ročně.

Ohrožení a ochrana: V červeném seznamu bezobratlých ČR byla ploštička běloskvrnná zařazena jako kriticky ohrožený druh, což bylo založeno na její dosavadní vzácnosti. Vzhledem k její současné expanzi a širokému spektru osidlovaných biotopů však nyní není ohrožena.

Literatura:

Rada S., Kment P., Hradil K., Machač O. (2021): Nové poznatky o rozšíření ploštičky běloskvrnné – Melanocoryphus albomaculatus (Hemiptera: Heteroptera: Lygaeidae) v České republice. Východočeský sborník přírodovědný, Práce a studie 27: 113–119.

Najdete zde již více než 2900 druhů rostlin, hub a živočichů!