Zygaena filipendulae (Linnaeus, 1758) – vřetenuška obecná
Čeleď: Zygaenidae – vřetenuškovití
Status: běžný druh
Popis: Naše největší vřetenuška. Délka těla 15–18 mm, rozpětí křídel 28–40 mm. Tělo a přední křídla jsou kovově černé s modrozeleným leskem. Tykadla jsou vřetenovitá černá. Přední křídla s šesti (vzácně jen s pěti) červenými oddělenými skvrnami. Zadní křídla jsou červená s různě širokým černým lemem. Nohy jsou černé, někdy se žlutavě poprášené. Housenka až 15 mm dlouhá, zavalitá, žlutá s několika tmavšími skvrnami, kresba housenky je proměnlivá.
Možná záměna: Jako jediná naš vřetenuška má na předním křídle šest skvrn. Vzácné jedince s pěti skvrnami můžeme zaměnit zejména s vřetenuškou pětitečnou (Z. lonicerae) a vřetenuškou mokřadní (Z. trifolii). Od těchto druhů ji rozlišíme podle žlutavého poprášení mezi skvrnami na spodní straně předního křídla.
Rozšíření: Západopalearktický druh rozšířen téměř po celé Evropě, na sever až po jih Skandinavie, v Turecku, Libanonu a na Kavkazu.
V ČR nejhojnější druh vřetenušky, rozšířen po celém území, od nížin do hor.
Biologie a ekologie: Vřetenuška obecná obývá různé nelesní biotopy, jako jsou louky, pastviny, stepi, lesostepi, křovinaté stráně, mokřady, úhory, okraje cest a lesů apod. Dospělci mají denní aktivitu a létají od konce května do konce srpna. Létají zejména za slunečného počasí, kdy sedají na různé fialové a žluté květy. Housenky se živí různými bobovitými rostlinami, zejména na štírovnících a čičorce pestré (Securigera varia). Housenky se vyskytují od srpna do konce jara následujícího roku, přezimují ve stařině. Kuklí se v typickém žlutavém zámotku na stoncích vegetace.
Literatura:
Macek J., Laštůvka Z., Beneš J. & Traxler L. (2016): Denní motýli, Motýli a housenky střední Evropy IV., Academia, Praha.
Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!