Xeris spectrum - pilořitka černá

23. 1. 2026 vytvořil Ondřej Machač

Xeris spectrum (Linnaeus, 1758) – pilořitka černá

Čeleď: Siricidae – pilořitkovití

Status: běžný druh

 

Popis: Délka těla 15-30 mm. Tělo je podlouhlé, válcovité, mírně zploštělé. Hlava je černá, za očima se žlutavou skvrnkou. Tykadla jsou dlouhá, černá. Hruď je černá s dvěma postranními světlými proužky na předohrudi. Zadeček je protáhlý, černý s mírným namodralým leskem. Konec zadečku samic je opatřen nápadným dlouhým kladélkem, které je skoro stejně dlouhé jako tělo. Nohy jsou u samice oranžové, u samců oranžové s tmavými holeněmi. Larvy jsou beznohé, bělavé, s drobným trnem na zádi těla.

 

Možná záměna: Záměna je u nás možná zejména s pilořitkou fialovou (Sirex juvencus), která má však kratší kladélko a výraznější modravý lesk, samci mají oranžový zadeček. Případně s dalšími tmavými pilořitkami (Siricidae).

 

Rozšíření: Palearktický druh, rozšířený v mírném pásu Evropy, ve Skandinávii, na Sibiři až po východní Asii (Čína, Japonsko).

 

V ČR nehojný druh, ale roztroušeně po celém území od nížin do hor.

 

Biologie a ekologie: Pilořitka černá obývá zejména jehličnaté (u nás nejvíce bory nižších a středních poloh) a smíšené lesy. Dospělci jsou aktivní přes den, zejména za slunečného počasí, kdy létají na kmeny, kde dochází také k páření. Létají od května do srpna. Samičky kladou vajíčka do prasklin borky jehličnatých stromů a na rozdíl od některých jiných pilořitek, neinfikují dřevo sporami saproxylických hub a využívají již napadené stromy houbou pevníkovcem (Amylostereum), kterou pomáhají šířit jiné druhy pilořitek. Larvy se živí dřevem jehličnatých stromů, nejčastěji borovice lesní (Pinus sylvestris), méně často také smrkem ztepilým (Picea abies) a jinými jehličnany. Larvy se živí celulózou, kterou tráví za pomocí enzymů dřevokazných hub ve dřevě. Vykusují ve dřevě chodby a jejich vývoj je dvouroční. Přezimují ve dřevě, kde se také kuklí a na jaře se líhnou dospělci.

 

 

 

Literatura:

 

Macek J., Roller L., Beneš K., Holý K., Holuša J. (2020): Blanokřídlí České a Slovenské republiky II. Širopasí. Academia, Praha.


Zahradník J. (1987): Blanokřídlí. Artia Praha.