Viola alba Besser - violka bílá

Syn.: Viola virescens Jordan ex Boreau, Viola scotophylla Jord. incl., Viola alba subsp. scotophylla (Jord.) Nyman, Viola thessala Boiss. et Spruner, Viola alba subsp. thessala (Boiss. et Spruner) Hayek, Viola armena Boiss. et E. Huet, Viola besseri Rupr.

Čeleď: Violaceae - violkovité

Status: C1, §1

Popis: Vytrvalé, 10-20 cm vysoké rostliny s šikmým obvykle nevětveným oddenkem, tvořící pouze nadzemní tenké výběžky. Listy jsou trojúhelníkovité až trojúhelníkovitě vejčité, na bázi srdčité, špičaté, na okraji vroubkovaně pilovité, tmavě zelené až nafialovělé, především na rubu hustě drsně přitiskle chlupaté. Přezimující listy mají často protáhlé poléhavé řapíky, pokryté poměrně dlouhými tuhými chlupy. Listence vyrůstají obvykle v polovině nebo nad polovinou květní stopky. Květy jsou bílé až žlutobílé, velmi vzácně také fialové (viz taxonomická poznámka), slabě vonné, poměrně drobné. Ostruha je bělavá až žlutozelená, u některých jedinců narůžovělá až fialová. Tobolky jsou krátce drsně chlupaté.

Možná záměna: Poměrně nezaměnitelný druh české flóry. Možnost záměny hrozí pouze s populacemi druhů violka vonná (Viola odorata) a violka křovištní (Viola suavis). Bělokvěté morfotypy se od výše jmenovaných druhů liší především bělavě zelenou ostruhou a hustým, často až drsným oděním listů a řapíků. Tmavokvěté morfotypy se dají odlišit pouze podle tvaru listů a charakteru odění.

Rozšíření: Druh s přibližně submediteránním typem rozšíření, který se vyskytuje od Kavkazu na východě, přes Malou Asii, Panonskou nížinu a střední Evropu po severní Španělsko na západě. Severní hranice rozšíření prochází jižní Moravou, Slovenskem a jižním Polskem. Izolovaná lokalita se nachází na švédském ostrově Oland.

V ČR se violka bílá v současné době vyskytuje pouze na několika lokalitách v termofytiku jižní Moravy. Známy jsou lokality na Hustopečsku, v Bílých Karpatech a Chřibech.

Ekologie: Teplomilný druh, který roste v podrostu šípákových doubrav a sušších dubohabřinách, vzácněji také na okrajích lesů či na drobnějších pasekách. Obvykle na půdách s mírně zásaditou reakcí.

Hemikryptofyt, který kvete na přelomu března a dubna.

Ohrožení a ochrana: Vzácný druh, jehož lokality výskytu byly znehodnoceny zejména nevhodným lesním hospodářstvím (nevhodná skladba dřevin, nahrazování listnáčů jehličnany). Tento stav vedl k tomu, že na konci 90. let byla na jižní Moravě známa pouze jediná lokalita, kde druh ještě prosperoval. V posledních několika letech se však ukázalo, že byl druh přehlížen či zaměňován s jinými taxony a nalezeno bylo několik populací v Bílých Karpatech. Violka bílá je chráněna zákonem v kategorii kriticky ohrožený a stejný status jí přisuzuje také Červený seznam cévnatých rostlin.

Taxonomická poznámka: V ČR se vyskytuje pouze nominátní poddruh violka bílá pravá (Viola alba subsp. alba). Na Slovensku se poměrně hojně vyskytují kromě bělokvětých morfotypů také rostliny s tmavě fialovými květy, označované jako morfotyp scotophylla. Tmavokvěté rostliny byly nedávno nalezeny také na území ČR.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!