Viola odorata - violka vonná

18. 2. 2009 vytvořil Michal Hroneš

Viola odorata L. - violka vonná

Syn.: Viola lilacina Rossm.

Čeleď: Violaceae - violkovité

Status: běžný druh

 

Popis: Vytrvalá rostlina se silným oddenkem, nadzemními i podzemními kořenujícími výběžky a přízemní růžici listů, dorůstající se 10-25 cm. Listy jsou okrouhle vejčité, na bázi srdčité, zašpičatělé až okrouhlé, na okrajích mělce vroubkované, většinou lysé nebo na žilkách roztroušeně chlupaté. Řapíky jsou delší než čepel, hustě odstále chlupaté. Palisty vejčitě kopinaté až široce trojúhelníkovité, většinou celokrajné nebo krátce třásnité. Listence vyrůstají na květních stopkách v polovině nebo nad ní. Květy jsou tmavě fialové, vzácněji bílé (forma albiflora), světle fialové (forma pallida), růžové (forma lilacina) či žluté (forma sulphurea), výrazně vonné, ve středu s drobnou bílou skvrnou. Ostruha je fialová, většinou i u všech barevných forem. Plodem je tobolka.

 

Možná záměna: S violkou křovištní (Viola suavis), kterou lze odlišit podle tenčích, výrazně třásnitých palistů, listenců pod polovinou květní stopky a nápadně větších listů (především za plodu). Bílá skvrna uprostřed květů je u tohoto druhu větší a nápadnější. Bělokvětí jedinci violky vonné jsou často zaměňováni s violkou bílou (Viola alba). Ta má však světlou, bílou až zelenavou ostruhu, listy a řapíky výrazně drsně pýřité a je také nepoměrně vzácnější.

 

Rozšíření: Druh původní v jižní a jihozápadní Evropě, postupně se však rozšířila po celé Evropě. Chybí pouze na severu Skandinávie a na Islandu. Zavlečena byla na Nový Zéland, do Severní Ameriky a na Filipíny.

 

U nás je violka vonná druhem nepůvodním, avšak pěstovaným již od středověku a již v této době zplaňující. Nyní jde o běžný druh, vyskytující se po celé republice. Velmi běžná je v teplejších oblastech, v horách je vzácnější nebo úplně chybí. 

 

Ekologie: Violka vonná roste v listnatých (často lužních) lesích, na křovinatých stráních, v akátinách, opuštěných sadech či podél cest, často v okolí lidských sídel. Nepřehlédnutelný druh jarního aspektu. Myrmekochorní druh.

 

Hemikryptofyt, který kvete od března do začátku května.

 

Význam: Pro své vonné květy často pěstována. Z květů se extrahuje silice, která se použí k výrobě voňavek. Rostliny obsahují alkaloid violin, který se především dříve využíval k léčení chorob dýchacího ústrojí.