Vicia pannonica subsp. pannonica - vikev panonská pravá

19. 4. 2013 vytvořil Václav Dvořák

Vicia pannonica subsp. pannonica – vikev panonská pravá
Syn.: Hypechusa pannonica (Crantz) Alef.; Vicia pannonica subsp. eupannonica Hayek; V. p. subsp. typica (Beck) Dostál
Čeleď: Fabaceae – bobovité
Status: EN

 

Popis: Jednoletá bylina s přímou, vystoupavou nebo popínavou lodyhou, která je hranatá a chlupatá. Listy jsou složeny ze 6–11 párů lístků, vřeteno listu je zakončeno úponkou; palisty jsou vejčité, chlupaté, zelené. Lístky jsou odstále bíle chlupaté, jasně zelené na líci, na rubu matně zelené. Květy nicí až šikmo odstálé, kalich dlouze přitiskle chlupatý, žlutozelený. Koruna zbarvena smetanově bíle, čepel je kratší než nehet. Lusky chlupaté, někdy olysávající, hnědě až šedě zbarvené. Gynopodium (= zúžená báze pestíku) je dlouhé maximálně 1,5 mm.

Možná záměna: Připadá v úvahu s druhým poddruhem vikve panonské (Vicia pannonica subsp. striata), který se na našem území vyskytuje. Ten má květy zbarvené v odstínech fialové, čepel pavézy je stejně dlouhá jako nehet a lusky mají gynopodium dlouhé až 2,5 mm.

Rozšíření: Druh s těžištěm rozšíření v jižní Evropě a jižních částech Evropy střední. Areál dále zasahuje po Kavkaz a Írán. Roste též v severní Africe, zdomácněle v Severní Americe.

Na našem území roste roztroušeně až vzácně především v termofytiku Čech i Moravy, s přesahem do velmi teplých oblastí mezofytika. Dříve se hojněji pěstovala, určit hranice přirozeného rozšíření je tedy obtížné. Původní jsou snad lokality na jižní Moravě.

Ekologie: Preferuje pole, meze, písčiny, okraje cest, trávníky, antropogenní stanoviště jako jsou silniční a železniční náspy či rumiště. Preferuje slunná a výhřevná stanoviště.

Jednoletý terofyt s optimem od konce dubna do poloviny července.

Ochrana a ohrožení: Druh není zvláště chráněný, v Červeném a černém seznamu je veden jako ohrožený druh.

 

 

Literatura:


Chrtková A. (1995): Vicia L. In: Slavík B. (ed.), Květena České republiky 4, Academia, Praha, 386–414.