Veronica persica Poir. – rozrazil perský
Syn.: Pocilla persica (Poir.) Fourr., Veronica buxbaumii Ten., Cochlidiospermum buxbaumii (Ten.) Opiz, Veronica agrestis var. byzantina Sibth. & Sm., Veronica byzantina (Sibth. & Sm.) Degen, Veronica tournefortii C. C. Gmel.
Čeleď: Plantaginaceae – jitrocelovité (dříve Scrophulariaceae – krtičníkovité)
Status: nepůvodní druh

Popis: Jednoleté, štětinatě chlupaté byliny s od báze větvenými, poléhavými až vystoupavými, 10–50 cm dlouhými lodyhami. Listy jsou ve spodní části lodyhy vstřícné, nebo velmi často všechny střídavé, poměrně dlouze řapíkaté, s čepelí široce vejčitou, na bázi uťatou, na vrcholu obvykle tupě špičatou, na okraji hrubě pilovitou, oboustranně roztroušeně chlupatou. Květenství je oboustranný, dlouhý hrozen, který často začíná již při bázi lodyhy. Listeny jsou listům podobné jen menší. Květy jsou čtyřčetné, souměrné, vyrůstající na dlouhých květních stopkách. Kalich je na bázi srostlý, rozdělený ve čtyři vejčité až vejčitě kopinaté kališní cípy. Koruna je světle modrá s tmavším žilkováním, dolní korunní lístek bývá často bělavý. Tobolka, vyrůstající na nápadně dlouhé plodní stopce, srdčitá, z boků smáčknutá, v horní části s poměrně mělkým zářezem svírajícím tupý úhel, roztroušeně žláznatě chlupatá, s čnělkou zřetelně převyšující zářez tobolky.

Možná záměna: Na našem území se vyskytuje řada morfologicky více či méně podobných druhů. Asi nejpodobnějším druhem je rozrazil lesklý (Veronica polita), od kterého se r. perský liší většími listy a květy, květy a tobolkami vyrůstajícími na dlouhých stopkách, které jsou obvykle dvakrát delší než příslušný listen a také tobolkami na vrcholu s mělkým, tupým zářezem. Dalším podobným druhem se zhruba stejnou velikostí a barvou květů je také r. nitkovitý (Veronica filiformis), od které se r. perský liší kratšími květními a plodními stopkami (vs. až pětkrát delšími u r. nitkovitého), lodyhami, které nekořenují v nodech a tupým zářezem na vrcholu tobolky.

Rozšíření: Druh pravděpodobně původní na Kavkazu, v severním Iránu a dalších středoasijských pohořích až po Himálaj na východě. Sekundárně se rozšířil téměř po celém světě.

V ČR je hojný od nížin do podhůří. V horách je vzácný a vyskytuje se zde spíše přechodně v okolí lidských sídel. Nejvýše byl nalezen v okolí Labské boudy a Výrovky v Krkonoších zhruba v 1350 m n. m.

Ekologie: Druh bez vyhraněných ekologických preferencí, který roste především na rumištích, v ruderálních trávnících v obcích, v příkopech, na železničních náspech, jako plevel v obilninách a okopaninách, v zahradách a vinicích, a na březích rybníků.

Terofyt, který kvete o března do října.

Význam: Jeden z našich nejběžnějších polních a zahradních plevelů. Ve střední Evropě byl poprvé nalezen v jihozápadním Německu v roce 1805. Již o necelých 5 let později byl pozorován v Praze a v roce 1820 u Olomouce. Do konce 19. století se rozšířil téměř po celé ČR.

Taxonomická poznámka: Rozrazil perský je allotetraploidní hybridogenní druh, který velmi pravděpodobně vzniknul křížení diploidních druhů V. polita a V. ceratocarpa, mezi kterými je morfologicky intermediární a využívá také ekologických vlastností obou rodičů (V. polita je spíše teplo a suchomilná, zatímco V. ceratocarpa je poměrně vlhkomilný lesní druh).

Literatura:

Hrouda L. (2000): Veronica L. – In: Slavík B. (ed.), Květena České republiky 6, Academia, Praha, 355–397.

Fischer M. A. (1987): On the origin of Veronica persica (Scrophulariaceae) – a contribution to the history of a neophytic weed. – Plant Systematics and Evolution 155: 105–132.

Kaplan Z., Danihelka J., Šumberová K., Chrtek J. Jr., Rotreklová O., Ekrt L., Štěpánková J., Taraška V., Trávníček B., Prančl J., Ducháček M., Hroneš M., Kobrlová L., Horák D. & Wild, J. (2017): Distributions of vascular plants in the Czech Republic. Part 5. – Preslia 89: 333–439.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!