Veronica filiformis Sm. – rozrazil nitkovitý
Čeleď: Plantaginaceae – jitrocelovité (dříve Scrophulariaceae – krtičníkovité)
Status: invazní druh

Popis: Vytrvalé, 10–50 cm vysoké byliny s poléhavou, světle zelenou, v uzlinách kořenující, tenkou, hustě chlupatou lodyhou. Listy jsou vstřícné, okrouhlé až okrouhle ledvinité, na bázi srdčité až zaokrouhlené, na konci zaokrouhlené, na okraji zubaté, oboustranně chlupaté až olysalé, nápadně řapíkaté. Květy, vyrůstající na nitkovitých, nicích a poměrně dlouhých květních stopkách samostatně z úžlabí listům podobných listenů, jsou poměrně velké, světle modré s tmavě modrým žilkováním. Kališní cípy jsou žláznaté, kratší než koruna. Tobolky jsou žláznaté, smáčklé, na vrcholu pravoúhle vykrojené.

Možná záměna: Asi nejpodobnějším druhem je rozrazil perský (Veronica persica), který se však liší kratšími květními stopkami, tupým zářezem na vrcholu tobolky, pilovitými okraji listů a listenů či v uzlinách nekořenujícími lodyhami.

Rozšíření: Původní areál druhu se nachází v Malé Asii a na Kavkaze. Zavlečen byl do téměř celé Evropy, Severní Ameriky či na Nový Zéland.

V ČR nepůvodní druh, který se vyskytuje roztroušeně až lokálně hojně po celé ČR. Ohniska výskytu jsou především v severních, severovýchodních, východních a středních Čechách, na Vysočině či na západní Moravě.

Ekologie: V původním areálu roste rozrazil nitkovitý zejména ve stinných horských lesích a na horských loukách. U nás ho najdeme především v sekaných zahradních a městských trávnících, v sadech, na rumištích či na okrajích cest, ale šíří se také na horské a podhorské louky a pastviny, do mokřadních olšin či aluviálních luk v okolí větších toků. Roste na vlhčích, polozastíněných stanovištích bohatých na dusík.

Hemikryptofyt, který kvete od května do července. V podmínkách střední Evropy druh obvykle neplodí a rozšiřuje se pouze vegetativně.

Význam: Invazní karanténní plevel trávníků na kyselých půdách, horských luk a pastvin. Druh byl do Evropy dovezen jako okrasná rostlina (první údaje z Anglie okolo roku 1780). Z roku 1838 pochází první údaj o jeho zplanění. Na území nynější ČR byl rozrazil nitkovitý poprvé dovezen zřejmě až na začátku 30. let 20 století. První údaj o jeho zplanění z našeho území pochází zhruba z přelomu 30. a 40. let z Lednice. Druh se rozšiřuje především s posekanou trávou.
Vzhledem k tomu, že druh velmi dobře snáší časté narušování (např. sekání trávy sekačkou) a veškeré části lodyh velmi dobře koření, osvědčilo se nejvíce k jeho potírání manuální vytrhávání rostlin či případné vyhrabávání hráběmi.

Literatura:

Borissova A. G. (1955): Veronica L. – In: Shishkin B. K. & Bobrov E. G. (eds), Flora SSSR, 22, Izdatel'stvo Akademii Nauk SSSR, Moskva & Leningrad, 329–500.

Hrouda L. (2000): Veronica L. – In: Slavík B. (ed.), Květena České republiky 6, Academia, Praha, 355–397.

Jehlík V. [ed.] (1998): Cizí expanzní plevele České republiky a Slovenské republiky. – Academia, Praha, 506 p.

Šerá B. (2012): Which stem parts of Slender speedwell (Veronica filiformis) are the most successful in plant regeneration? – Biologia 67: 110–115.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!