Varroa destructor (Anderson & Trueman, 2000) – kleštík včelí

Čeleď: Varroidae – kleštíkovití 

Status: nepůvodní druh

Popis: Roztoč s výrazným pohlavním dimorfismem. Samičky dosahují velikosti 1,5–2 mm. Tělo samiček je oválného tvaru a červenohnědé barvy s lesklým povrchem. Samci jsou s velikostí 0,8 mm výrazně menší než samičky. Jejich tělo je okrouhlého tvaru a světle bíle zbarvené.

Možná záměna: U nás nezaměnitelný druh. Dříve byl považován za druh Varroa jacobsoni, od kterého byl však v roce 2000 odlišen a popsán jako nový druh.  

Rozšíření: Původní areál výskytu zahrnoval Asii. V 70. letech 20. století došlo k jeho zavlečení do Evropy a dále do všech míst chovu včely medonosné kromě Austrálie. Současný areál výskytu tak zahrnuje Evropu, Asii, Afriku, Severní a Jižní Ameriku.

V ČR hojný na celém území ve včelstvech včely medonosné (Apis mellifera).

Biologie a ekologie: Kleštík včelí (Varroa destuctor) je původně parazit včely východní (Apis cerana), který po importu kolonií včely medonosné do areálu jeho výskytu začal parazitovat i na tomto druhu. Živí se primárně tukovými tkáněmi včel a jejich larev, nikoli včelí hemolymfou, která byla dlouhou dobu považována za jeho potravu. K rozmnožování dochází na včelím plodu. Samičky se z povrchu dospělých včel přesouvají do buňky se včelím plodem krátce před jejím zavíčkováním voskovým víčkem. Jakmile včelí larva přechází do stadia předkukly, samička se začíná živit jejím tukovým tělískem. Následně klade ve včelí buňce neoplozené vajíčko, ze kterého se vyvine haploidní sameček. Poté dochází k postupnému nakladení několika oplozených vajíček, ze kterých se líhnou samičky. Vyvíjející se jedinci V. destructor se také živí na tukovém tělísku přítomné kukly včely. Postupně, jak samičky dospívají, páří se ve včelí buňce s přítomným samečkem.  Společně s líhnutím včely opouštějí včelí buňku také původní samice V. destructor a její spářené dcery. Samice, které nestihnou v buňce dospět před líhnutím včely, následně hynou společně se samečkem. Samečci tedy žijí jen krátce během fáze, kdy je buňka s včelím plodem zavíčkovaná voskovým víčkem. Dospělé samičky dále žijí na dospělých včelách a na jejich tělech mohou migrovat a dostávat se i do jiných včelstev. V. destructor často preferuje pro rozmnožování plod trubců, který se vyvíjí o tři dny déle než plod včelích dělnic, a tak může v buňce stihnout dospět více samiček. Trubci se také zpravidla více zalétávají mezi různými včelstvy, což umožňuje efektivní šíření samiček V. destructor přichycených na těle trubce. Během roku má V. destructor několik generací.

Význam: Varroa destructor způsobuje parazitární onemocnění včelího plodu a dospělých včel, tzv. varoózu. Živením se na tukovém tělísku včel a včelího plodu oslabuje jejich imunitu. Současně je vektorem řady virových onemocnění (např. DWV – virus deformovaných křídel), které mohou způsobovat hromadné úhyny celých včelstev. Jeho původní hostitel, včela východní (Apis cerana), dokáže dlouhodobě udržovat populace V. destructor na přijatelné úrovni díky fyziologickým a behaviorálním adaptacím. 

Literatura:

Anderson DL & Trueman JWH (2000): Varroa jacobsoni (Acari: Varroidae) is more than one species. Experimental and Applied Acarology 24: 165–189.

Ramsey SD, Ochoa R, Bauchan G, Gulbronson C, Mowery JD, Cohen A, Lim D, Joklik J, Cicero JM, Ellis JD, Hawthorne D, vanEngelsdorp D (2019): Varroa destructor feeds primarily on honey bee fat body tissue and not hemolymph. Proceedings of the National Academy of Sciences. 116, 1792–1801.

Rosenkranz P, Aumeier P, Ziegelmann B (2010): Biology and control of Varroa destructor. Journal of Invertebrate Pathology,103: S96–S119.

Rytina L (ed.) (2016): Včelařství – svazek I. Pracovní společnost nástavkových včelařů, z.s., Praha, 180 pp. 

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!