Apis mellifera (Linnaeus, 1758) – včela medonosná

Čeleď: Apidae – včelovití 

Status: běžný druh

Popis: Tvar a velikost těla včetně vývoje některých orgánů se liší podle příslušnosti jedince ke kastě ve včelstvu. Včelstvo je tvořeno dělnicemi, trubci a královnou. Dělnice dosahují velikosti těla 12–15 mm a mají vyvinuté sběrací košíčky na zadních nohou. Samci (trubci) mají 15–17 mm velké zavalité tělo a jejich velké oči se na temeni hlavy dotýkají. Samice (královny) jsou s velikostí těla 16–25 mm asi o třetinu větší než dělnice a jejich protáhlý zadeček dlouze přečnívá konec křídel. Královny mají zakrnělé sběrací košíčky.

Možná záměna: V ČR nezaměnitelný druh. Na evropském kontinentu je včela medonosná jediným zástupcem rodu Apis. V Evropě se však vyskytuje mnoho poddruhů včely medonosné, které jsou od sebe vnějšími znaky hůře rozlišitelné (viz Taxonomická poznámka). Při zběžném pohledu je záměna možná s některými podobně zbarvenými druhy samotářských včel, např. pískorypka dvoubarvá (Andrena bicolor) či hedvábnice hrabavá (Colletes cunicularius), nebo dokonce i pestřenek – např. pestřenka trubcová (Eristalis tenax).

Rozšíření: Původní areál včely medonosné zahrnoval Evropu, Afriku a Blízký východ.  Zásahem člověka došlo k rozšíření do celého světa s výjimkou nejchladnějších oblastí (Antarktida, Grónsko).

V ČR hojně po celém území.

Biologie a ekologie: Včela medonosná patří mezi eusociální hmyz vytvářející trvalé kolonie (včelstva) s diferencovanými kastami. Volně žijící kolonie vytváří hnízda v dutinách stromů, skal nebo pod skalními převisy. Hnízda jsou tvořena voskovými plástvemi sloužícími k odchovu larev a shromažďování zásob. Velikost jednotlivých kolonií se pohybuje řádově v desítkách tisíc jedinců a jsou tvořeny královnou, trubci (plodnými samci) a dělnicemi. Královna se obvykle v kolonii vyskytuje jen jedna, ale za určitých okolností (rojení, výměna staré nebo poškozené královny) jich zde může být přechodně i více. Má plně vyvinuté vaječníky, dožívá se až 4–5 let a denně klade až 2000 vajíček. Trubci se líhnou z neoplozených vajíček a v hnízdě jsou přítomni především v době rojení (tj. přibližně duben až červenec) v počtu zhruba několika set až jednotek tisíc jedinců. Mimo tuto dobu jsou z kolonie aktivně vyháněni dělnicemi. Dělnice tvoří kastu neplodných samic a jsou nejpočetnější složkou včelstva. Mají redukované vaječníky, ale silně vyvinuté voskové žlázy a žlázy k produkci mateří kašičky. Věk dožití u dělnic se liší mezi letní (30–40 dní) a zimní generací (až 6 měsíců). Soudržnost včelstva je udržována směsí feromonů produkovaných královnou, které se šíří do zbytku včelstva zejména tzv. trofalaxí (tj. výměna výživných látek mezi členy kolonie – vzájemné krmení), kdy feromony přijímají nejdříve včely krmící matku a od nich se dále feromony šíří k ostatním včelám. Tyto látky také zabraňují rozvoji vaječníků u dělnic.

K rozmnožování kolonie dochází prostřednictvím rojení. V hnízdě nejdříve dochází k zakladení plodových buněk určených k vývoji nových královen. Původní královna přestává klást vajíčka, je lehčí a stává se tak letuschopná. Krátce před líhnutím nových královen dojde k rozdělení kolonie, přičemž část dělnic opouští hnízdo společně s původní královnou. Podle síly kolonie mohou vylétnout ještě další menší roje s nově vylíhnutými (neoplozenými) královnami. Roje si hledají novou vhodnou dutinu k výstavbě hnízda. V původním hnízdě zůstává jedna z nově vylíhnutých královen s částí dělnic. Nová královna opouští hnízdo za účelem oplození, ke kterému dochází ve vzduchu za letu na trubčím shromaždišti. Trubčí shromaždiště jsou místa v krajině, kde se koncentrují trubci z různých kolonií z okruhu několika kilometrů. Obvykle se nacházejí 10–30 m nad zemí. Královna se páří s více trubci pro vytvoření dostatečné zásoby spermatu na celý život. Trubci po spáření hynou. Královna začíná několik dní po spáření v hnízdě klást vajíčka, ze kterých se líhnou nové dělnice.

Délka vývoje larev je specifická pro každou kastu – při optimální teplotě (35 °C) vývoj královen trvá 16 dní, dělnic 21 dní a trubců 24 dní. Optimální teplota pro vývoj larev je v hnízdě udržována aktivní termoregulací, kdy ke zvyšování teploty dochází třesem hrudní svaloviny a k chlazení buď ventilací křídly nebo přínosem vody a jejího rozprostření v hnízdě.

Dělnice v kolonii postupně prochází různými funkcemi jako čištění a opravy plodových buněk, zpracování potravy přinášené staršími dělnicemi, péče o larvy, stavba voskových plástů a strážení vletového otvoru do hnízda. Zpravidla nejstarší dělnice (20 dnů a více) se stávají létavkami, které obstarávají potravu ve formě nektaru (případně medovice) a pylu. Po vyhledání významného potravního zdroje dochází ke sdělování informací o jeho poloze ostatním dělnicím prostřednictvím tzv. včelích tanců, kdy podle tvaru taneční figury a intenzitě vibrací zadečku dostávají ostatní dělnice informaci o směru a vzdálenosti, kde se potravní zdroj nachází, a také o jeho vydatnosti. Obdobné včelí tance slouží k předávání informací i v situaci, kdy roj hledá novou vhodnou dutinu k vytvoření nového hnízda.

Taxonomická poznámka: Původní poddruh včely medonosné v oblasti ČR je včela tmavá (Apis mellifera mellifera). Původní geografické rozložení jednotlivých poddruhů včely medonosné bylo však vlivem člověka narušeno a v současnosti je v ČR nejrozšířenějším poddruhem, jak v chovech, tak ve volné přírodě, včela kraňská (Apis mellifera carnica) pocházející původně z podhůří jihovýchodních Alp (Slovinsko). Z důvodu postupného křížení již u nás pravděpodobně nejsou původní populace Apis m. mellifera odlišitelné.

Význam: Jedná se o hospodářsky velmi významný druh chovaný za účelem získání včelích produktů (med, vosk, propolis, jed, mateří kašička, perga – plástový pyl) a opylování zemědělských plodin.

Literatura:

Macek J., Straka J., Bogusch P., Dvořák L., Bezděčka P. & Tyrner P. (2012): Blanokřídlí České republiky I. – Žahadloví. Academia, Praha, 520 pp.

Prýmas L. (ed.) (2017): Včelařství – svazek II. Pracovní společnost nástavkových včelařů, z.s., Praha, 235 pp.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!