Uloborus plumipes - pakřížák chluponohý

27. 3. 2009 vytvořil Ondřej Machač

Uloborus plumipes (Lucas, 1846) – pakřížák chluponohý

Čeleď: Uloboridae – pakřížákovití

Status: nepůvodní druh

 

Popis: Bizardně vyhlížející pavouk o délce těla 4–6 mm (hlh cca 2–3 mm). Zbarvení je variabilní od rezavé po tmavě hnědou až černou s různými nepravidelnými skvrnkami. Hlavohruď je oválná, hustě ochlupená. Zadeček je nápadný vysoký s dvěma hrby na dorzální (svrchní) straně zadečku, samec má zadeček protáhlý, oválný a bez hrbů. Pod snovacími bradavkami se nachází dobře viditelné kribelum (sítko - které je spojeno se snovací žlázou a vytváří na pavučině typické kribelové vlášení).  První pár nohou je nejširší a nejdelší, na tibii (holeni) prvního páru je hustý hřebínek chlupů, který je pro tento druh typický. Zbylé páry noh jsou kratší a tenčí. Při číhání na kořist na síti přitiskne nohy k tělu první a druhý pár natáhne dopředu, přičemž konečky noh "zalomí" dolů a vytváří tak typický postoj.

 

Možnost záměny: Tento druh je u nás takřka nezaměnitelný jak vzhledově, tak svou ekologii. Splést se dá snad jen s dalším naším pakřížákem, pakřížákem smrkovým (Hyptiotes paradoxus), který nemá na zadečku dva ostré hrboly a žije ve smrkových lesích. Poslední náš pakřížák, pakřížák Walckenaerův (U. walckenaerius) má světlé zbarvení protáhlý zadeček a žije u nás velmi vzácně na jižní Moravě.

 

Rozšíření: Kosmopolitní druh, původní areál tropy a subtropy Afriky a Asie. V Evropě je rozšířen zejména v západní, střední a jižní části, na sever zasahuje do Švédska.

 

V ČR nepůvodní druh, dostává se k nám zejména z jižní a západní Evropy s pokojovými a tropickými rostlinami. U nás pouze ve sklenících a hypermarketech s květinami apod. První nález pochází z roku 1995 z Tušimic, kde byl nalezen ve skleníku s importovanými rostlinami. Další nálezy jsou např. z Českých Budějovic, Brna, Jihlavy, Prahy, Olomouce.

 

Biologie a ekologie: Jak už bylo řečeno, s pakřížákem chluponohým se u nás setkáme pouze ve vytápěných sklenících a skladech importovaných rostlin a hypermarketech prodávajících rostliny. V našich podmínkách potřebuje vytápěné budovy, z Evropy zatím nejsou záznamy, že by se vyskytoval volně v přírodě, ikdyž je to například v jižní Evropě pravděpodobné. Pakřížák si tká kruhovité, někdy i nepravidelné sítě mezi květináči, na rostlinách apod. Síť je  opatřena kribelovým vlášením. Samice vytváří zvláštní ploché, zubaté kokony, které jsou umístěny v blízkosti sítě. Většinou se vyskytuje  ve sklenících ve velkých počtech. S dospělci se setkáme ve vytápěných sklenících po celý rok. 

 

Význam: Nepůvodní druh, neúmyslně introdukovaný do Evropy. Tento druh neohrožuje a nekonkuruje žádnému našemu druhu, naopak ve sklenících se živí převážně škůdci, a tak je svým způsobem užitečný. Rozšíření do volné přírody je v našich podmínkách nepravděpodobné. Je předpoklad dalšího šíření a bylo by vhodné jeho rozšíření v ČR mapovat.

 

 

Literatura:


Buchar J. & Růžička V. (2002): Catalogue of spiders of Czech Republic. Peres, Praha.

 

Kůrka A., Řezáč M., Macek R. & Dolanský J. (2015): Pavouci České republiky. Academia Praha.