Uloborus plumipes (Lucas, 1846) - pakřížák chluponohý

Čeleď: Uloboridae - pakřížákovití

Status: nepůvodní druh

Popis: Bizardně vyhlížející pavouk o délce těla 4-6 mm (hlh cca 2-3 mm). Zbarvení je variabilní od rezavé po tmavě hnědou až černou s různými nepravidelnými skvrnkami. Hlavohruď je oválná, hustě ochlupená.  Zadeček je nápadný vysoký s dvěma hrby na dorzální (svrchní) straně zadečku, samec má zadeček protáhlý, oválný a bez hrbů. Pod snovacími bradavkami se nachází dobře viditelné kribelum (sítko - které je spojeno se snovací žlázou a vytváří na pavučině typické kribelové vlášení).  První pár nohou je nejširší a nejdelší, na tibii (holeni) prvního páru je hustý hřebínek chlupů, který je pro tento druh typický. Zbylé páry noh jsou kratší a tenčí. Při číhání na kořist na síti přitiskne nohy k tělu první a druhý pár natáhne dopředu, přičemž konečky noh "zalomí" dolů a vytváří tak typický postoj.

Možnost záměny: Tento druh je u nás takřka nezaměnitelný jak vzhledově, tak svou ekologii. Splést se dá snad jen s dalším naším pakřížákem, pakřížákem smrkovým (Hyptiotes paradoxus), který nemá na zadečku dva ostré hrboly a žije ve smrkových lesích. Poslední náš pakřížák, pakřížák Walckenaerův (Uloborus walckenaerius) má světlé zbarvení protáhlý zadeček a žije u nás velmi vzácně na jižní Moravě.

Rozšíření: Kosmopolitní, původní areál tropy a subtropy Afriky a Asie. V Evropě je rozšířen zejména v západní, střední a jižní části, na sever zasahuje do Švédska. Je zajímavé, že dosud nebyl publikován žádný nález ze Slovenska.

V ČR nepůvodní druh, dostává se k nám zejména z jižní  a západní Evropy s pokojovými a tropickými rostlinami. U nás pouze ve sklenících a hypermarketech s květinami apod. První nález pochází z roku 1995 z Tušimic, kde byl nalezen ve skleníku s importovanými rostlinami. Další nálezy jsou z Českých Budějovic, Brna a Olomouce. V Českých Budějovicích byl nalezen v obchodním středisku OBI. Nálezy z Brna a Olomouce jsou z celoročně vytápěných skleníků botanických zahrad. Předpokládá se, že míst výskytu bude více.

Biologie a ekologie: Jak už bylo řečeno, s pakřížákem chluponohým se u nás setkáme pouze ve vytápěných sklenících a skladech importovaných rostlin a hypermarketech prodávajících rostliny. V našich podmínkách potřebuje vytápěné skleníky, z Evropy zatím nejsou záznamy, že by se vyskytoval volně v přírodě, ikdyž je to například v jižní Evropě pravděpodobné. Pakřížák si tká kruhovité, někdy i nepravidelné sítě mezi květináči, na rostlinách apod. Síť je  opatřena kribelovým vlášením. Samci byli v evropských populacích nalezeni jen vzácně, takže se předpokládá, že se většina rozmnožuje partenogeneticky. Samice vytváří zvláštní ploché, zubaté kokony, které jsou umístěny v blízkosti sítě. Většinou se vyskytuje  ve sklenících ve velkých počtech. Měl jsem možnost navštívit pěstírnu pokojových rostlin v jižní Itálii a tam se pakřížák chluponohý vyskytoval masově, stovky jedinců. Naopak ve skleníku na katedře botaniky n a PřF UP v Olomouci jsem našel jen několik jedinců. 

Význam: Nepůvodní druh, neúmyslně introdukovaný do Evropy (do ČR).  Tento druh neohrožuje a nekonkuruje žádnému našemu druhu, naopak ve sklenících se živí převážně škůdci, a tak je svým způsobem užitečný. Rozšíření do volné přírody je v našich podmínkách nepravděpodobné. Je předpoklad dalšího šíření a bylo by vhodné jeho rozšíření v ČR mapovat.

Právě vyšla kniha: Motýli Národních parků Podyjí a Thayatal. Kniha je ke stažení ve formátu pdf, nahlédnout můžete zde.