Triturus cristatus - čolek velký

11. 12. 2009 vytvořil Zdeněk Mačát

Triturus cristatus (Laurenti, 1768) - čolek velký

Čeleď: Salamandridae - mlokovití

Statut: SO, EN, IUCN: LC, Bern II, HD II, IV

 

Popis: Čolek velký je největším druhem z rodu Triturus v Evropě. Samice mohou dosahovat délky až 180 mm, ve střední Evropě však do 150 mm. Je pravidlem, že samci jsou menší než samice. Dalším rozdílem mezi samcem a samicí je tvar těla, zatím co samice je mírně zavalitá, samec je štíhlý. V době páření se samci vyznačují výrazným hřbetním lemem, který je zřetelně oddělen od lemu ocasního. U samic hřeben  chybí. Zbarvení čolka velkého je tmavohnědé až černé. Na hřbetu u samic se můžeme setkat se žlutavou vertebrální linkou. Břicho je zbarveno od odstínu žluté po oranžovou. Je kryto nepravidelně uspořádanými oválnými skvrnami, jejichž početnost je velmi variabilní. Ocas je ze spodní strany většinou zbarven jako břicho, ale nemusí to být pravidlem. Po stranách ocasu je u samců v akvatické fázi výrazné modro-bílo-stříbrné zbarvení tvořící pruh procházející středem ocasu. Larvy velkých čolků snadno odlišíme od ostatních druhů. Mají ploutevní lem, který se směrem k ocasu zeštíhluje a tvoří na konci špičku.

 

Možná záměna: Zaměnit čolka velkého u nás je možné pouze na území jižní Moravy, kde se společně s tímto druhem vyskytují další druhy náležící do skupiny velkých čolků (Triturus cristatus group). Odlišení čolka velkého, čolka dravého (Triturus carnifex) a čolka dunajského (Triturus dobrogicus) je v terénu pro laika skoro nemožné. Ke správnému určení se používá hned několik znaků. I pro specialistu na tuto skupinu může být rozlišení těchto druhů nesnadným úkolem. Druhy se mezi sebou také kříží, což správnou determinaci často znesnadňuje.

 

Rozšíření: Převážně evropský druh obojživelníka, rozšířený od Britských ostrovů (včetně) a Francie až po Kazachstán. Jižní hranice rozšíření prochází střední Francií, S Švýcarskem, S Rakouskem a Rumunskem. Na severu vystupuje až do jižních oblastí Norska Švédska a Finska.

 

V České republice dříve hojný druh, který zaznamenal až 80% úbytek v posledních dvou desetiletí. V současnosti však stále plošně rozšířený druh. Zaujímá cca více jak 50% území ČR. Hojně převážně mezi 200-500 m n.m.

 

Biologie a ekologie: Dospělí jedinci nemají specifické nároky na biotop v akvatické ani terestrické fázi. Většinou se jedná dobře osluněné, z části zarostlé tůně, kde hloubka vody dosahuje 50 cm. Malým kalůžím se vyhýbá. Na lokalitách se společně vyskytuje i jinými druhy čolků (č. horský, č. obecný). Larvy jsou naopak velmi citlivé na chemizmus vody. Čolek velký nevystupuje nad 800 m n.m. Zimování probíhá ve vodě i na souši. Jarní tah však probíhá velmi brzy (březen) a čolek je tedy schopen zvládat i velmi chladné klima. Paření probíhá přibližně po čtrnácti dnech až třech týdnech, kdy se samci vybarví. Paření probíhá podobně jako u čolka horského. Samec se snaží zablokovat samici nad spermatoforem tak, aby jej nasála do kloaky. Jako potrava čolka velkého je nejčastěji uváděn hmyz, měkkýši a drobná vajíčka ostatních obojživelníků.

 

Ohrožení a ochrana: Jako většina obojživelníků je i u čolka velkého jeho úbytek způsoben především degradací vhodných stanovišť a biotopů. Velký vliv na populace larev má i velké znečištění povrchové vody. Při jarním tahu velké ohrožení také skýtá automobilová doprava. Překonávání silnic  může být pro čolky  často fatální. Nejefektivnějším opatřením pro ochranu čolka velkého je důsledné mapovaní a monitoring lokalit. Tvorba vhodných biotopů, také přispívá k navrácení toho druhu zpět do krajiny.