Streptopus amplexifolius - čípek objímavý

6. 6. 2018 vytvořil Michal Hroneš

Streptopus amplexifolius (L.) DC. – čípek objímavý
Syn.: Uvularia amplexifolia L., Convallaria amplexifolia (L.) E. H. L. Krause, Tortipes amplexifolius (L.) Small, Streptopus distortus Michx., Uvularia distorta (Michx.) Pers., Streptopus amplexicaulis Poir.
Čeleď: Liliaceae – liliovité (dříve Uvulariaceae – čípkovité)
Status: VU

Popis:
Vytrvalé byliny s krátkým tlustým oddenkem a křivolakou, 40–100 cm vysokou, lysou a v horní části větvenou lodyhou. Listy jsou střídavé, široce vejčité, celokrajné, špičaté, srdčitou bází přisedlé a objímající lodyhu, k vrcholu lodyhy postupně zmenšující se. Květy jsou nicí, vyrůstající jednotlivě na článkovaných, lomených květních stopkách, které srůstají s lodyžním článkem a budí tak dojem, že květ vyrůstá pod listem. Okvětí je zvonkovité, z 6 žlutozelených, na vnitřní straně často načervenalých nebo nafialovělých, kopinatých okvětních lístků, které jsou zhruba do poloviny srostlé a na vrcholu zahnuté. Plodem je kulovitá až vejcovitá, červená, trojpouzdrá bobule. Semena jsou hnědá, rýhovaná.

Možná záměna: Celkovým habitem může připomínat některé zástupce rodu kokořík, zejména kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum) a k. vonný (P. odoratum). Od obou druhů se na první pohled liší objímavou bází listů, křivolakou lodyhou, jen krátce srostlým okvětím a také červenými bobulemi.

Rozšíření:
Hory mírného pásu severní polokoule. V Asii se vyskytuje především na Kamčatce, na Sachalinském poloostrově, v Japonsku a v Tibetu. V Severní Americe roste ve dvou oddělených arelách: západní navazuje na výskyty v Asii a sahá od Aljašky přes Skalisté hory a pohoří Sierra Nevada do Kalifornie a Nového Mexika, východní arela se rozkládá od jižního Grónska po Apalačské hory. V Evropě se čípek objímavý vyskytuje v středo- a jihoevropských horách (Hercynská pohoří, Alpy, Massif Central, Pyreneje, hory Apeninského poloostrova, Karpaty a pohoří na severu Balkánského poloostrova).

V České republice čípek najdeme především v oreofytiku, ve vyšších horách po obvodu země. Ve vnitrozemí se vyskytuje častěji jen ve Žďárských vrších, vzácně pak v Brdech, Slavkovském lese a Jihlavských vrších. Do mezofytika bývá zplavován a roste zde vzácně především v inverzních údolích v podhůří a také v pískovcových skalních městech. Výškového minima rozšíření (cca 150 m n. m.) dosahuje v inverzním údolí řeky Kamenice u Hřenska, v Krkonoších a Hrubém Jeseníku naopak vystupuje ledovcovými kary až do výšek okolo 1400 m n. m.

Ekologie: Chladnomilný a stínomilný druh horských smrčin, bučin a porostů kosodřeviny, rostoucí především v okolí horských potoků. V nelesní vegetaci se vyskytuje poměrně vzácně ve vysokobylinných nivách. Roste na vlhkých, humózních, na živiny bohatých půdách s neutrální, mírně kyselou až zásaditou reakcí. Je diagnostickým druhem vegetace horských smrčin svazu Piceion abietis.

Geofyt, který kvete od počátku června do července.

Ohrožení a ochrana:
Kvůli setrvalému snižování počtu lokalit je druh v poslední verzi Červeného seznamu hodnocen jako druh zranitelný (VU). V předchozí verzi Červeného seznamu byl dokonce uveden jako druh silně ohrožený (C2t).

 

 

Literatura:

Kaplan Z., Danihelka J., Koutecký P., Šumberová K., Ekrt L., Grulich V., Řepka R., Hroudová Z., Štěpánková J., Dvořák V., Dančák M., Dřevojan P. & Wild J. (2017): Distributions of vascular plants in the Czech Republic. Part 4. – Preslia 89: 115–201.

Štěpánková J. (2010): Streptopus L.C.M. Richard. – In.: Štěpánková J., Chrtek J. & Kaplan Z. (eds), Květena České republiky 8, Academia, Praha, 402–403.

Utech F. H. (2003): Streptopus Michaux. – In.: Flora of North America Editorial Committee (eds.), Flora of North America North of Mexico, Vol. 26, Oxford Univ. Press, New York, NY and Oxford, UK, 145.