Stellaria palustris Ehrh. ex Hoffm. – ptačinec bahenní

Syn.: Stellaria dilleniana Moench; S. palustris Retz.; S. glauca Withering; Alsine glauca (Withering) Britton;

Čeleď: Caryophyllaceae – hvozdíkovité

Status: VU

Popis: Nasivělé byliny s tenkým, plazivým oddenkem. Lodyha jednoduchá, řidčeji chudě větvená, jednotlivá nebo ve volných trsech, přímá nebo chabá až poléhavá, nevýrazně rýhovaná, lysá, do 50 cm vysoká. Listy čárkovitě kopinaté, s vyniklou střední žilkou, na okrajích lysou bází přisedlé. Květy na poměry jiných druhů velké, dlouze stopkaté, v řídkých koncových vidlanech. Listeny blanité, bělavé, lesklé, lysé. Kališní lístky dlouze zašpičatělé, s blanitým lesklým lemem zabírajícím až 1/3 délky lístku. Korunní lístky hluboce laločnaté. Plodem jsou úzce vejcovité tobolky. Semena vrásčitá, tmavě hnědá.

Možná záměna: Běžný ptačinec trávovitý (Stellaria graminea) má listeny na okrajích brvité. Blízce příbuzný p. dlouholistý  (S. longifolia) má lodyžní hrany a okraje listů papilnaté, a proto slabě drsné. Rovněž se liší svěže žlutavou barvou a menšími kališními lístky.

Rozšíření: Euroasijský druh s těžištěm výskytu v boreálním a mírném pásu. Vyhýbá se nejjižnějším částem evropského kontinentu. Jako nepůvodní druh je znám z Kanady, Nového Zélandu, Austrálie i Jižní Ameriky.

V České republice se vyskytuje v nížinných úvalových oblastech Moravy, stejně tak v Polabí, v rybničních oblastech a pánvích. V rozsáhlých oblastech chybí (např. vysoká pohoří, karpatská oblast východní Moravy, sz. Čechy).

Ekologie: Vlhkomilný druh rostoucí na slatinných loukách a slatiništích, v rákosinách, v porostech vysokých ostřic, méně často v eutrofních olšinách. Je součástí litorální vegetace vysokých ostřic sv. Magno-Caricion elatae.

Vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení od května do července.

Ochrana a ohrožení: Ptačinec bahenní není řazen mezi zvláště chráněné druhy, ale v Červeném seznamu je hodnocen jako druh zranitelný (VU). Řada historických lokalit byla odvodněna nebo zarostla, tudíž i tento druh značně ustoupil.

Literatura:

Dvořáková M. (2003): Stellaria L. In. Hejný S. & Slavík B. (eds), Květena České republiky 2, 2. vydání, Academia, Praha, 123–134.

McNeill J. & Findlay J. N. (1972): Introduced perennial species of Stellaria in Quebec.  – Naturaliste Canad. 99: 59–60.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!