Stellaria longifolia Willd. – ptačinec dlouholistý

Syn.: Stellaria diffusa Schlecht.; S. mosquensis Bieb. ex Schlecht., S. friesiana Ser. in DC.

Čeleď: Caryophyllaceae – hvozdíkovité

Status: NT

Popis: Řídce trsnatá, žlutavě zelená bylina s nadzemními sterilními výhonky. Lodyhy přímé nebo vystoupavé, jednoduché až chudě větvené, až 30 cm dlouhé, křehké, hranaté, na hranách drobně papilnaté, proto na dotyk drsné. Listy kopinaté, špičaté, brvitou bází přisedlé, jednožilné, v úžlabí se svazečky listů; listové okraje s drobnými papilami. Květy drobné, v řídkých rozložitých vidlanech. Kališní lístky nezřetelně žilnaté, blanité; korunní lístky hluboce dělené, bílé. Tobolky vejcovité, semena žlutohnědá až rezavá.

Možná záměna: Běžný ptačinec trávolistý (Stellaria graminea) má nápadně brvité okraje listenů a vnějších kališních lístků, oproti tomu ptačinec bahenní (Stellaria palustris) má okraje listenů lysé a na kališních lístcích viditelné tři žilky. Habitem jsou rostliny sivozelené, lodyhy bez papil, proto na dotyk hladké. Ptačinec dlouholistý může připomínat také běžný křehkýš vodní (Myosoton aquaticum), který má kališní lístky hustě žláznaté a listové okraje lysé.

Rozšíření: Druh s rozsáhlým areálem zahrnujícím boreální a mírný pás Eurasie a Severní Ameriky. V Evropě roste v izolovaných arelách zejména v Alpách a v severním alpském předhůří, ve střední Evropě a v Karpatech.

V České republice rovněž roste izolovaně, roztroušeně v Českém masivu v suprakolinních až montánních polohách. Vyšší počet lokalit se nachází ve Slavkovské lese, v Brdech, v jv. části Šumavy, ve Žďárských vrších, na Třeboňsku a Dokesku. Na Moravě roste zejména v Nízkém Jeseníku.

Ekologie: Druh vázaný na mokřadní biotopy. Roste v rašelinných olšinách a podmáčených smrčinách, na lesních mokřinách a prameništích, v lemech podhorských potoků. Preferuje vlhké, humózní, zrašelinělé substráty.

Vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení od června do července.

Ochrana a ohrožení: Ptačinec dlouholistý není zákonem chráněný, v Červeném seznamu je vedený mezi téměř ohroženými druhy (NT). Jeho výskyt v rámci Česka je izolovaný, místy s vyšší frekvencí lokalit, ovšem z fytogeografického pohledu cenný. Jedná se o přiklad boreokontinentálního prvku ve středoevropské květeně vázaného na mokřadní a rašelinné biotopy.

Literatura:

Dvořáková M. (2003): Stellaria L. In. Hejný S. & Slavík B. (eds), Květena České republiky 2, 2. vydání, Academia, Praha, 123–134.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!