Somatochlora alpestris (Sélys, 1840) – lesklice horská

Čeleď: Cordulidae – lesklicovití

Status: VU

Popis: Jedná se o spíše menší druh lesklice (délka těla 45-50 mm), za to poměrně s robustním tělem. Zbarvení těla je u obou pohlaví stejné. Zadeček je tmavý s bronzovým odstínem, hruď je kovově leskle zelená a hustě ochlupená. Oči jsou výrazně světle zelené. Po stranách čela najdeme také dvě žluté skvrny, které nejsou navzájem spojené. Křídla jsou čirá s tmavou plamkou. Samci se od samic liší výrazným přiškrcením na třetím zadečkovém článku a charakteristickými zadečkovými přívěsky, které jsou dvakrát lomené a špičky se na konci sbíhají. Kladélková chlopeň samic při pohledu z boku odstává od těla a je trojúhelníkovitého tvaru. Mezi druhým a třetím zadečkovým článkem je u obou pohlaví bílý pruh, který je však obvykle výraznější u samic.

Možná záměna: Zbarvením i místem výskytu je nejpodobnějším druhem u nás lesklice severská (Somatochlora arctica), která je však štíhlejší a zúžení zadečku u samců je delší (třetí až čtvrtý zadečkový článek). Samci se liší také tvarem zadečkových přívěsků. U samic S. arctica jsou na třetím zadečkovém článku párové žluté skvrny patrné i při pohledu shora.  

Rozšíření: Eurosibiřský druh s boreomontánním rozšířením – souvisle severská tajga od Skandinávie až po Japonsko a ostrůvkovitě v evropských pohořích.

V ČR se vyskytuje výhradně ve vyšších nadmořských výškách na rašeliništích v příhraničních pohořích.

Biologie a ekologie: Lesklice horská je vázána na horská vrchoviště s různými typy rašelinných vod od mělkých tůněk až po větší jezírka s bohatými porosty rašeliníku. S dospělými jedinci se setkáme od června do konce srpna. Vyznačují se relativně nízkým letem nad vodní hladinou a podél břehu. Často usedají a odpočívají na okolní vegetaci (kleč, větve stromů apod.) Samice klade vajíčka za letu ťukáním zadečku do vody nebo rašeliníku. Vývoj larev trvá tři až čtyři roky.

Ohrožení a ochrana: V červeném seznamu ČR je lesklice horská řazena mezi druhy zranitelné (VU). V současné době spočívá ohrožení druhu ve změnách spojených s vlivem klimatické změny. V minulosti docházelo k přímé likvidaci biotopů při odvodňování a těžbě rašeliny.

Literatura:

Dijkstra KDB & Lewington R (2006): Field Guide to the Dragonflies of Britain and Europe. British Wildlife Publishing Ltd. 320 pp.

Dolný A, Bárta D, Waldhauser M, Holuša O, Hanel L & kol. (2007): Vážky České republiky: Ekologie, ochrana a rozšíření. ČSOP Vlašim. 678 pp. 

Dolný A, Harabiš F & Bárta D (2016): Vážky (Insecta: Odonata) České republiky. Academia, Praha. 342 pp.

Waldhauser M & Černý M (2014): Vážky ČR: Příručka pro určování našich druhů a jejich larev. ČSOP Vlašim. 184 pp.

Najdete zde již více než 2800 druhů rostlin, hub a živočichů!