Silene viscosa (L.) Pers. – silenka lepkavá

Syn.: Cucubalus viscosus L.; Melandrium viscosum (L.) Čelak.; Elisanthe viscosa (L.) Rupr.

Čeleď: Caryophyllaceae – hvozdíkovité

Status: CR

Popis: Statná, žláznatě huňatá, lepkavá bylina. Lodyha obvykle jediná, přímá, mimo květenství nevětvená, v době květu se zaschlými přízemními listy. Listy huňatě chlupaté, na okraji zvlněné. Květenství složené, tvořené krátce stopkatými až přisedlými vidlany. Květy oboupohlavné; kalich trubkovitý, žláznatý, lepkavý; čepel korunních lístků dvoudílná, žlutobílá; pakorunka chybí. Tobolky šestizubé, jednopouzdré.

Možná záměna: Dobře poznatelný druh, ovšem zaměňovaný se silenkou širolistou bílou (Silene latifolia subsp. alba), která má jednopohlavné květy a pod květenstvím nebývá žláznatá, absence žlázek je typická i pro další občas matoucí druh, silenku noční (S. noctiflora), která má narůžovělé květy a delší kalichy.

Rozšíření: Druh s poměrně rozsáhlým euroasijským, ale velmi ostrůvkovitým areálem, který se táhne od střední Evropy až po Mongolsko. V Evropě druh roste na sever i na Skandinávském poloostrově, na jih po Srbsko a Bulharsko.

V České republice roste vzácně v českém a moravském termofytiku, ojediněle a patrně druhotně zasahuje i výše do středních poloh. Souvisleji roste pouze na jižní Moravě, vícero lokalit se nachází např. na Lounsku, historicky též na Litoměřicku a Berounsku.

Ekologie: Druh je vázaný na suchá a výslunná stanoviště zejména na písčiny a rozvolněné trávníky na spraších, také roste podél železnic. Druhotně na různých ruderalizovaných stanovištích. Je opylována například můrami rodu Hadena. Je součástí vegetace stepních trávníků na píscích sv. Festucion vaginatae.

Dvouletka s fenologickým optimem od poloviny května do srpna.

Ochrana a ohrožení: Silenka lepkavá není řazena mezi zvláště chráněné druhy, přestože v Červeném seznamu patří mezi druhy kriticky ohrožené (CR). Vitální, stabilní populace jsou často součástí maloplošně chráněných území.

Literatura:

Kephart S., Reynolds R. J. et al. (2005): Pollination and seed predation by moths on Silene and allied Caryophyllaceae: evaluating a model system to study the evolution of mutualisms. – New Phytologist, 169: 667–680.

Šourková M. (2003): Silene L. – In: Hejný S. & Slavík B. (eds), Květena České republiky 2, 2. vydání, Academia, Praha: 160–180.

Najdete zde již více než 2900 druhů rostlin, hub a živočichů!