Silene noctiflora L. – silenka noční

Syn.: Melandrium noctiflorum (L.) Fries; Elisanthe noctiflora (L.) Willk.

Čeleď: Caryophyllaceae – hvozdíkovité

Status: NT

Popis: Bylina vysoká 30 cm, s jedinou, přímou, chudě větvenou, pýřitou, v horní části lepkavou lodyhou. Přízemní listy jsou obkopinaté, k bázi zúžené, na vrcholu špičaté. Květenstvím je vidlan, není však výjimkou, že rostliny mají pouze jediný květ. Květy jsou oboupohlavné; kalich je úzce kuželovitý, chlupatý, lepkavý; čepel korunních lístků dvoudílná, na rubu bílá, na líci narůžovělá; pakorunka je přítomna; čnělky jsou 3. Plodem jsou šestizubé tobolky.

Rozšíření: Euroasijský druh rozšířený od západní a severní Evropy, přes střední a JV Evropu dále na východ až po pohoří Altaj. Jako zavlečený je druh uváděn ze Severní Ameriky.

V České republice je druh považován za naturalizovaný archeofyt rostoucí převážně v teplých nížinnách a pahorkatinnách jak v Čechách, tak i na Moravě. Roste i v mezofytiku. Na řadě lokalit byl výskyt doložen jen ve slabých, často přechodných populacích.

Ekologie: Silenka noční je plevelem v polních kulturách, nejčastěji v ozimých obilninách, méně častěji roste jako plevel na zahrádkách. Setkat se s ní můžeme i na řadě dalších antropogenních stanovištích jako jsou zpustlé plochy, rumiště, železniční kolejiště a náspy. Preferuje zásadité, především vápnité, půdy. Součást teplomilné plevelné vegetace sv. Caucalion lappulae.

Jednoletý až dvouletý terofyt s fenologickým optimem od konce května do září.

Ochrana a ohrožení: Vzácnější teplomilný plevel, který mírně ustupuje a dle Červeného a černého seznamu je řazen mezi druhy téměř ohrožené (NT).

Literatura:

Šourková M. (2003): Silene L. – In.: Hejný S. & Slavík B. (eds), Květena České republiky 2, 2. vydání, Academia, Praha: 160-180.

Najdete zde již více než 2900 druhů rostlin, hub a živočichů!