Silene gallica - silenka francouzská

7. 7. 2020 vytvořil Václav Dvořák

Silene gallica L. – silenka francouzská

Syn.: Silene anglica L.

Čeleď: Caryophyllaceae – hvozdíkovité

Status: CR

 

Popis: Žláznatě chlupatá až lepkavá bylina s přímou, nevětvenou nebo naopak od báze bohatě rozvětvenou lodyhou, obvykle vysokou 8–20 cm. Spodní listy kopisťovité, za květu zaschlé, výše postavené listy obkopinaté až úzce podlouhlé, zašpičatělé nebo okrouhlé, klínovitou bází přisedlé. Květenstvím je vijan nebo dvojvijan v rozsochách bez květu. Kalich eliptický, s 10 zelenými žilkami a bílými plochami mezi nimi, žláznatě chlupatý. Čepel korunních lístků bledě růžová; pakorunka vyvinuta. Tobolky 6zubé, široce elipsoidní. Semena drobná, hrbolkatá, černošedá.

 

Možná záměna: Připadá v úvahu se silenkou rozsochatou (Silene dichotoma), která však má korunní lístky zbarvené bílé a květy vyrůstají v rozsochách květenství.

 

Rozšíření: Primární areál druhu pravděpodobně zahrnoval pouze mediteránní oblast jižní Evropy s přesahem areálu do Malé Asie, resp. na Blízkých východ. Druh se jako archeofyt rozšířil do velké části evropského kontinentu a jako neofyt je uváděn ze všech světadílů.

 

V České republice se většina lokalit koncentrovala do oblasti severní, sv. a jv. Moravy, resp. Slezska. V Čechách byla silenka nalézána pouze bodově a dnes je zde považována za vyhynulou. Optimum nachází ve středních polohách.

 

Ekologie: Roste jako typický polní plevel vázaný na obilné a lněné kultury, méně často se objevuje v okopaninách, v posledních letech je nacházena častěji při okrajích jetelin. Též může obsazovat sekundární ruderální stanoviště jako jsou náspy a okraje železnice. Preferuje místa s nezapojenou vegetací, půdy kyselejší, písčité.

 

Jednoletý terofyt s fenologickým optimem kvetení od června do srpna.

 

Ochrana a ohrožení: Silenka francouzská není řazena mezi zvláště chráněnými druhy, ale v Červeném seznamu je vedena mezi druhy kriticky ohroženými (CR). Vzhledem k její biologii, resp. stanovištním nárokům není ochrana polních plevelů možná. Silenka sdílí osudy řady dalších polních plevelů, které vinou změn agrotechnických postupů a masivního užívání herbicidů z krajiny téměř vymizely. Přesto bývá v oblasti sv. Moravy občas nacházena na nových lokalitách. Také je pravděpodobné, že s rozvojem užívání tzv. lučních směsí se objeví na dalších místech v intravilánech měst.

 

 

Literatura:

 

Liang Y.S. & Wang J. C. (2012): A Newly Naturalized Plant in Taiwan: Silene gallica L. (Caryophyllaceae). – Taiwan Journal for Forest Science, 27(4): 397–401.

 

Šourková M. (2003): Silene L. – In: Hejný S. & Slavík B. (eds), Květena České republiky 2, 2. vydání, Academia, Praha: 160–180.