Silene dichotoma - silenka rozsochatá

12. 6. 2024 vytvořil Václav Dvořák

Silene dichotoma Ehrh. – silenka rozsochatá

Syn.: Silene racemosa Otth; S. sessiliflora Poir.; S. sibthorpiana Rchb.; S. trinervis Banks & Sol.; S. talyschensis Schischk.

Čeleď: Caryophyllaceae – hvozdíkovité

Status: zdomácnělý archeofyt

 

Popis: Bylina s přímou, zelenou, drsně až štětinatě chlupatou, často již od báze větvenou lodyhou vysokou obvykle 20–50 cm. Dolní lodyžní listy za květu obvykle zaschlé, výše postavené listy podlouhlé, špičaté, přisedlé. Květenstvím je dvojvijan s květem přítomným i v rozsoše; méně často vijan s přisedlými květy. Květy nejčastěji oboupohlavné; kalich za květu trubkovitý, odstále štětinatě chlupatý; čepel korunní lístků dvoudílná, smetanově bílá; pakorunka vyvinuta. Plodem jsou šestizubé tobolky.

 

Možná záměna: Dobře poznatelný druh s charakteristickým květenstvím tvořenými přisedlými květy a přítomností květu v rozsoše. Rozsochy vytváří ještě velmi vzácná, subtilnější silenka francouzská (Silene gallica), která má květy drobné, s korunními lístky zbarvenými růžově.

 

Rozšíření: Druh s euroasijským areálem primárně zahrnující oblast jižní, jv. a východní Evropy, Malou Asii a Blízký východ. Druhotně je znám z dalších oblastí evropského kontinentu, severní Afriky, Severní Ameriky a z Dálného východu.

 

V České republice se vyskytuje s různou frekvencí po celém území, pravidelně zejména ve středních Čechách a na jižní a jv. Moravě. Druh byl dlouhodobě považován za neofyt, nověji na základě archeobotanických nálezů semen datovaných do středověku je hodnocen jako archeofyt. Obvykle se vyskytuje v nižších a středních polohách, lokality nepřesahují 800 m n. m.

 

Ekologie: Silenka rozsochatá roste nejčastěji na druhotných, člověkem ovlivněných stanovištích, jako jsou pustnoucí místa v intravilánech, okraje komunikací, pískovny a cihelny, čerstvé úhory. V minulosti byla nejčastěji nalézána jako v plevel v jetelinách, méně často v jiných polních kulturách. Obecně preferuje místa s nezapojenou vegetací.

 

Jednoletý terofyt až dvouletka s fenologickým optimem kvetení od konce května do srpna.

 

 

Literatura:

 

Pokorná A., Kočár P., Novák J., Šálková T., Žáčková P., Komárková V., Vaněček Z. & Sádlo J. (2018): Ancient and Early Medieval man-made habitats in the Czech Republic: colonization history and vegetation changes. – Preslia 90: 171–193.

 

Pyšek P., Danihelka J., Sádlo J., Chrtek J. jr., Chytrý M., Jarošík V., Kaplan Z., Krahulec F., Moravcová L., Pergl J., Štajerová K. & Tichý L. (2012): Catalogue of alien plants of the Czech Republic (2nd edition): checklist update, taxonomic diversity and invasion patterns. – Preslia 84: 155–255.

 

Šourková M. (1990): Silene L. In: Hejný S., Slavík B., Hrouda L. & Skalický V. (eds), Květena České republiky 2, Academia, Praha, 160–180.