Silene bupleuroides - silenka dlouhokvětá

1. 12. 2014 vytvořil Václav Dvořák

Silene bupleuroides L. – silenka dlouhokvětá

Syn.: Silene longiflora Ehrh.

Čeleď: Caryophyllaceae – hvozdíkovité

Status: RE

 

Popis: Vytrvalá, trsnatá, lysá bylina, na bázi se sterilními listovými růžicemi. Lodyhy přímé, nevětvené, v horní části lepkavé. Lodyžní listy užší a kratší než spodní. Květenství složené, květy oboupohlavné, nápadně dlouhé; korunní lístky bílé nebo nazelenalé; pakorunka vyvinuta. Tobolky 6zubé, karpofor zřetelný.

 

Možná záměna: Habituelně nejpodobnější je silenka noční (Silene noctiflora). Rostliny jsou jednoleté, chlupaté, karpofor je nenápadný, čepele korunních lístků na rubu i líci v jiných odstínech.

 

Rozšíření: Východosubmediteránní druh vyskytující se především v JV Evropě, na východ do íránsko-turanské oblasti. Souvislý areál směrem na sever dosahuje jižního Slovenska.

 

V České republice vždy extrémně vzácný druh, historicky doložený pouze ze tří lokalit. Na Moravě z okolí Jaroslavic na Znojemsku – kde výskyt nebyl několik desítek let ověřen, v Čechách – z okolí Sebuzína a Litoměřic, kde se nevyskytuje ještě v delším časovém měřítku. Lokality v Čechách nejsou považovány za původní, spíše vznikly zavlečením silenky.

 

Ekologie: Druh rostoucí na skalních i travnatých stepích až lesostepích, často v xerotermních porostech ovlivněných antropicky jako jsou staré úhory. Preferuje bazické podklady jako spraše a vápence.

 

Vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení od konce června do srpna.

 

Ochrana a ohrožení: V současnosti je silenka dlouhokvětá hodnocena jako regionálně vyhynulý druh české flóry. Výskyt na původních lokalitách je nepravděpodobný.

 

 

Literatura:


Šourková M. (2003): Silene L. – In.: Hejný S. & Slavík B. (eds), Květena České republiky 2, 2. vydání, Academia, Praha: 160-180.