Silaum silaus (L.) Schinz & Thell. – koromáč olešníkový

Syn.: Cnidium silaus (L.) Spreng.; Crithmum silaus (L.) Wibel; Ligusticum silaus (L.) Vill.; Meum silaus (L.) Baill.; Peucedanum alpestre L.; P. serotinum Pers.; P. silaus L.; Selinum silaus (L.) Crantz; Seseli pratense Crantz; Sium silaus (L.) Roth

Čeleď: Apiaceae – miříkovité

Status: NT

Popis: Aromatická bylina s vícehlavým, vřetenovitým kořenem. Lodyha přímá, plná, slabě rýhovaná, téměř bezlistá, obvykle do 80 cm vysoká. Přízemní listy dlouze řapíkaté, krátce a úzce pochvaté, s čepelí 2–4krát zpeřenou; lístky čárkovitě kopinaté, na rubu vynikle žilnaté, zakončené načervenalou špičkou; horní lodyžní listy výrazně menší, méně členěné až redukované na pochvovité listy. Okolíky bez obalu nebo jen s několika čárkovitými listeny; okolíčky na nestejně dlouhých, hranatých stopkách, obalíčky přítomny. Korunní lístky žlutozelené, úzce vykrojené. Merikarpia hnědá, nekřídlatá, s pěti vyniklými žebry.

Možná záměna: V době květu dobře poznatelný druh pro žlutozelené zbarvení korunních lístků. Ve sterilním stavu a za plodu se dá zaměnit s olešníkem kmínolistým (Selinum carvifolia), který má úkrojky lístků zakončené bělavou špičkou a merikarpia mají vyvinutý výrazný křídlatý lem na žebrech. Z dalších vlhkomilných miříkovitých rostlin je třeba brát v potaz smldník bahenní (Peucedanum palustre), který má za květu přítomné obaly okolíků, duté lodyhy, které pří natržení mléčí.

Rozšíření: Druh s rozsáhlým eurosibiřským areálem, který se vyskytuje od Britských ostrovů až po pohoří Altaj. V areálu se vyskytuje nerovnoměrně, s vyšší koncentrací lokalit v západní a střední Evropě, na Slovensku a v Maďarsku je však již vzácným druhem.

V Česku se vyskytuje roztroušeně až vzácně v nížinách a přilehlých pahorkatinách, na horách druh neroste, resp. lokality nepřekračují 550 m n. m. Vyšší koncentrace lokalit se nachází v Českém středohoří, ve středním a východním Polabí, na jižní a střední Moravě. Bodově roste také jinde.

Ekologie: Druh typicky rostoucí na vlhkých až rašelinných loukách, také na slatinách a ojediněle v lužních lesích. Preferuje písčité až jílovité, humózní, spíše kyselejší půdy, v průběhu sezóny s kolísající hladinou podzemní vody. Je součástí vegetace nížinných aluviálních sv. Deschampsion cespitosae a střídavě vlhkých luk sv. Molinion caerulae, ojediněle vegetace vysokých ostřic. Ve východní části areálu je nezřídka součástí vegetace rákosin na zasolených půdách.

Vytrvalý hemikryptofyt s fenologickým optimem kvetení od července do září.

Ochrana a ohrožení: Koromáč není řazen mezi zvláště chráněné druhy, v Červeném seznamu je veden v nízké kategorii téměř ohrožených druhů (NT), i přesto, že v průběhu 20. století vinou odvodňování mokřadních stanovišť pomocí rozsáhlých meliorací výrazně ustoupil.

Literatura:

Křísa B. (1997): Silaum Mill. In: Slavík B., Chrtek J. jun. & Tomšovic P. (eds), Květena České republiky 5, Academia, Praha, 350–352.

Stadnicka-Futoma A., Wójcik T. & Jaźwa M. (2024): Silaum silaus (L.) Schinz and Thell.—Habitat Conditions and Variation in Selected Characteristics of Populations at Different Densities. – Sustainability, 16(5):1–9.

Najdete zde již více než 3000 druhů rostlin, hub a živočichů!