Rana arvalis - skokan ostronosý

4. 10. 2009 vytvořil Zdeněk Mačát

Rana arvalis Nilsson, 1842 - skokan ostronosý

Syn.: skokan rašelinný

Čeleď: Ranidae - skokanovití

Status: KO, EN, Bern II, HD IV

 

Popis: Skokan ostronosý patří mezi naše nejmenší druhy skokanů. Dorůstá do velikosti 6 - 8 cm. Typickým znakem, jak již jméno napovídá, je ostře ukončený nos. Vniřní patní (metatarzální) hrbol je obvykle symetrický, palec je nejkratší u našich hnědých skokanů (Rana) a vnější patní hrbol je takřka neznatelný. Ušní bubínek je malý, zornice oka je oválná, zploštělá z vrchní i spodní strany. Délka zadní končetiny v poměru s tělem (metoda pro určování hnědých skokanů, používaná dříve) je velmi variabilní a u každé populace jiná, proto je tento znak nedůvěryhodný. Zbarvení je tvořeno převážně hnědou barvou ve všech odstínech. Odstín je zavislý na teplotě a vlhkosti okolí. U některých jedinců se můžeme setkat se světlým pruhem, táhnoucím se od nozder až po kloaku středem hřbetu. Pruh je ohraničen tmavými zbarvenimí. Tvoří tak dojem tří pruhů (tmavý-světlý-tmavý). Spánková skvrna je tmavě hnědá až černá. Na bocích těla najdeme mnoho tmavých skvrn což je typické pro skokana ostronosého, ale výrazněji toto můžeme pozorovat pouze u samic. Zadní končetiny jsou pruhované. Břicho i hrdlo jsou většinou jemně tečkovány. V době páření je pro samce typické zduření těla a intezivní modré zbarvení celého těla. Toto zbarvení však trvá jen velmi krátkou dobu a to jen několik dní či týden.

 

Možná záměna: Druh je možné zaměnit s ostatními druhy hnědých skokanů žijících na našem území. Skokana štíhlého (Rana dalmatina) odlišíme pomocí kombinace několika znaků. 1) břicho vždy světlé až bílé beze skvrn, 2) subartikulární hrbolky jsou nápadně velké, 3) tělo je světle hnědé bez pruhů. Skokana hnědého (Rana temporaria) 1) zakulacený čenich, 2) břicho nápadně skvrnité, 3) vniřní patní hrbol je nízký. Určování našich hnědých skokanů není zrovna jednoduché, ale trénované oko je dokáže rozlišit.

 

Rozšíření: Euroasijský druh obojživelníka, vyskytující se od SV Francie, Německa a BeNeLuxu až po jezero Bajkal v Rusku. Na severu zasahuje až do tundry na jihu do polopouští. Chybí ve Středomoří, nejjižněji na severu Chorvatska a Slovinska, v Rumunsku u Černého moře.

 

V České republice je výskyt skokana ostronosého poměrně řídký. Hlavní centra výskytu jsou v S a SZ Čechách, na Královehradecku, Třeboňsku, jižní Moravě a Ostravsku. Mimo tyto větší centra výskytu se s ním můžeme setkat ostrůvkovitě i v jiných častech republiky.

 

Biologie a ekologie: Skokana ostronosého můžeme považovat za lesní druh se slušnou ekologickou valencí. Listnaté, jehličnaté lesy, lužní biotopy, rašeliniště nebo okraje močálů, to jsou vhodné biotopy pro tento druh. Příhodné lokality, které obývá tento skokan se nachazí zejména v nižších a středních polohách. V zemích, kde je jeho početnost větší dochazí k přímému prolínaní se skokanem hnědým, který jej ve středních polohách nahrazuje a obývá pak polohy vyšší, kam až se skokan ostronosý nevyskytuje. Zimoviště se nachazí většinou na souši, v norách hlodavců a podobných úkrytech. Sezónní aktivivta našich skokanů se pohybuje okolo konce března do poloviny října. Nejvíce aktviní je s. ostronosý v noci (léto) nebo v nejteplejší části dne (jaro, podzim). Rozmnožování probíha několik dní po opuštění zimovišť. Vhodnými lokalitami jsou trvalé vodní nádrže, jako tůně, zatopené pískovny, rašelinná jezírka, okraje rybníků. V době rozmnožování jsou samci zbarveni modře a silně vokalizují na hladině i pod ní. Snůška vajec je kladena na dno nádrže a mezi rostliny. Po jednom dni se však sníží váha snůšky a ta vyplave na hladinu. Byly pozorovány i větší shluky snušek, ale ne v tak velikém množství jako u s. hnědého. Vylihnutí pulci z jedné snůšky se nějaký čas drží pospolu. Na konci června dochazí k metamorfóze. Hlavní potravou s. ostronosého jsou suchozemští bezobratlí (pavouci, brouci), jež uchvacuje svým vychlípitelným jazykem.

 

Ochrana a význam: Jelikož je někdy obtížné rozlišit skokana ostronosého od skokana hnědého, byl tento vzácnější druh někdy využíván stejně jako s. hnědý, tedy jako laboratorní zvíře. Sušená vajíčka tohotu druhu se v Rusku používali k léčitelství. Skokan ostronosý jako méně adaptovatelný druh než s. hnědý je i více zranitelný. Velká citlivost na na kvalitu vody je také příčina jeho ohrožení. Velmi důležité pro všechny skokany je pobřežní a příbřežní čast nádrže, velmi nevhodné je proto likvidovat tyto části vyhrnováním bahna z nádrže při odbahňování.

 

Taxonomická poznámka: V ČR se můžeme setkat s dvěma poddruhy skokana ostronosého. Skokan ostronosý severní (Rana arvalis arvalis) je běžná pro Čechy. Skokan ostronosý Wolterstorffův (Rana arvalis wolterstorffi) je pak rozšířen na jižní Moravě. Více o problematice poddruhů skokana ostronosého: Šandera M.(2001): Rana arvalis wolterstorffi kontextu variability druhu. - Ms., Depon. in.: kat. Zoologie, PřF UK v Praze, Praha.

 

rana_arvalis1 rana_arvalis2 rana_arvalis3